Ozvěny minulosti (5/8)
„Co vlastně budeme jíst?“ zeptal se Charlie nervózně, aby čas do Jonathanova příchodu ubíhal rychleji.
„To má být překvapení, řekl, že jídlo obstará on,“ zachmuřil se Malcolm. Nevěštilo to nic dobrého, Jonathan sám neuvařil ani vejce na tvrdo. Nikdy to nepotřeboval vždycky jedl někde venku, když si to mohl dovolit. Malcolm si tedy byl jistý, že Nathan něco objedná.
Jejich host dokonce přišel včas. Celé setkání bral velmi vážně a tak si dal záležet.
„Zdravím všechny!“ vstoupil se zářivým úsměvem do předsíně a rozhlížel se po bytě.
„Je v pokoji,“ poznamenal sarkasticky Mal. „Nebo jsi čekal, že ti přijde naproti?“ Jonathan poznámku mlčky přešel a donesl jídlo do kuchyně. Všechno bylo ještě horké.
„Nechal jsem to vařit na objednávku,“ pochlubil se.
„Snobe,“ utrousil Mal, protože jídlo bylo jako z luxusní restaurace. V tu chvíli vešel do místnosti Charlie. Po vzoru svého otce si vzal na sebe košili. Malcolm ho varoval, že se to chystá Nath pojmout trochu slavnostněji. Prohlédl si ho od hlavy až k patě. Nath měl na sobě jako vždy perfektně sladěný oblek a s kravatou se snad narodil. Ten ji nejspíš nesundavá ani do postele, poznamenal v duchu jedovatě. Ale přes to všechno musel uznat, že mu to sekne. Jonathan se na něj otočil a v očích mu zazářilo.
„Charlie, rád tě vidím! Sluší ti to.“
„Co bude k jídlu?“ zeptal se ho. Věděl, že se zrovna neřídí podle etikety, ale s ním mile jednat nemusí. Pokud se jeho chování Nathana dotklo, nedal to na sobě znát.
„Specialita mého oblíbeného kuchaře. Je na ni obzvlášť hrdý a dal si speciálně kvůli mně záležet...“ zářil hrdě a dal se do popisu jednotlivých chodů. Charlie zachytil Malcolmův pohled, který jasně říkal: „Přehání jako obvykle, prostě mu to odkývej a na nic se neptej.“ Z neznámého důvodu to Charlieho pobavilo a nechal ho to dopovídat.
Večeře probíhala v pohodě zcela normálním způsobem. Charlieho překvapilo, že se Nath dokáže taky chovat společensky a jednat s lidmi jako se sobě rovnými. Všechna ta nadřazenost jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela. Povídali si o všem možném. Charlie se zajímal o jejich práci, pak zase přidal nějaké zážitky ze školy a když otevřeli víno, Nath vyprávěl také svoje historky ze školních dní.
Při otvírání lahve se Mal na Nathana podezřívavě podíval. Nath mu naznačil, že se rozhodně nemíní opít, potřebuje totiž mít všechno pod kontrolou, a tak si dají jen na chuť. S tím Malcolm souhlasil, i když odmítl Charliemu jakožto nezletilému nalít. Nejmladší z nich neprotestoval, rovněž chtěl být ve střehu.
Když dojedli, zůstali ještě sedět a povídali si dál. Najednou Malcolmovi zazvonil mobil. Otráveně se podíval na display.
„To je Jack,“ oznámil a přijal hovor. „Jo, to jsem já, co potřebuješ,“ ohlásil se a chvíli poslouchal. „Jo, posílal jsem to... co... ne, počkej...“ vrhl na ostatní omluvný pohled a odešel do pokoje.
„Práce?“ nadhodil Charlie.
„Přesně, Jack má na starosti poslední kontroly. Nejspíš nám něco uteklo a on si toho všiml,“ vysvětlil a starostlivě se díval za Malcolmem. Potom došel k názoru, že ať se stalo cokoliv, Mal to vyřeší. On se teď musí věnovat Charliemu. Otočil se na něj s úsměvem, až se Charlie vyděsil.
„No tak, nemusíš se mě bát,“ řekl trochu uraženě Nath.
„Kdybychom nebyli lidi, už bych před tím vlčím úsměvem utíkal,“ poznamenal Charlie.
„Promiň,“ a škleb ihned zmizel, „jestli ti bude vadit ještě něco dalšího, radši to rovnou řekni. Vyhneme se tak dalším problémům, protože nějak v tvé přítomnosti nevím, jak se mám tvářit,“ přiznal.
„Co třeba přirozeně?“ navrhl Charlie sarkasticky. Nath na něj vrhl zkoumavý pohled a napil se ze sklenky.
„Prostě mi záleží na tom, abychom spolu vycházeli,“ řekl pak jednoduše.
„Spíš abychom spolu chodili,“ řekl Charlie dřív, než se stihl zarazit.
„Co prosím?“ zamrkal překvapeně Jonathan.
„Je to pravda ne? Jsi na muže?“ pokračoval Charlie, couvnout už nemohl. Jonathan se doširoka zazubil.
„Chtěl bys, abych byl?“ Charlie zrudl a měl co dělat, aby po něm něco nehodil. Sebevědomý zmetek, nadával v duchu.
„Ani náhodou!“ vyprskl. Když bylo jasné, že na to víc neřekne, Jonathan pokračoval.
„Nemusíš se bát, tebe beru jen jako syna mého nejlepšího přítele, nic víc,“ ujistil ho už bez přehnaného úsměvu.
„To je dobře,“ prohlásil Charlie hlasitě. „Protože já už stejně někoho mám.“
„Vážně? Ty s někým chodíš? Malcolm mi nic takového neřekl!“ Na tváři neměl nic víc než překvapení a zvědavost. Tak přece, oddechl si Charlie, přece jen o nic nejde.
„Protože spolu chodíme teprve chvíli, chci mu to říct, až si budu jistý, že nám to vydrží,“ zalhal.
„Dobře, budu mlčet jako voda,“ mrkl na něj Nath, „Kdo to je? Jak vypadá? Jak jste se seznámili? Povídej...“ nadšeně prosil. Charlie se zarazil a zrudl. Je to nejlepší člověk na světě a je to můj spolužák, řekl v duchu. Ale spíš by si ukousl jazyk, než aby to vyslovil nahlas.
„O tom nechci mluvit,“ odmítl rozpačitě.
„Dobrá, dobrá, nech si to pro sebe. Ale jednou nás představíš, že?“
„Jo, jednou,“ přikývl unaveně Charlie. Malcolm měl pravdu, je lepší hrát podle jeho pravidel, ušetří to hodně námahy.
„Dobře,“ souhlasil Jonathan. „Když nechceš mluvit o tomhle, o čem tedy chceš?“ zeptal se přímo. Charlie se odhodlal zeptat se, když ne teď, kdy bude mít šanci?
„Mluvil s tebou Malcolm někdy... o mé mámě?“
„Proč se ptáš?“ zeptal se zamyšleně Nath, usilovně vzpomínal na všechno, co by se vztahovalo k otázce.
„Jen tak. Prý se kdysi rozešli, rád bych věděl, jestli o tom něco nevíš,“ pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo. Jonathan přemýšlel, co odpovědět. Samozřejmě, že věděl, proč se rozešli, ale to mu říct nemohl.
„Malcolm o svém milostném životě moc nemluví. Popravdě jsem o tvé matce nevěděl až do chvíle, kdy za mnou přišel, že má syna. Všeobecně se tématu minulost vyhýbá. Víš, bez přehánění bych mohl říct, že ho ze všech lidí znám nejlépe, ale je toho hodně, co o něm nevím. Nemluví o předchozích vztazích, stejně tak ani o rodině.“
„O rodině?“
„S tebou mluví o svých rodičích?“ zeptal se překvapeně Nath.
„Ne, vůbec ne. Ani se o nich nezmínil.“ Charlie nechápal, že si toho až do teď nevšiml. Asi nebyl zvyklý mít prarodiče, možná proto ho ani nenapadlo, že má Malcolm taky nějakou rodinu.
„Neboj, já sotva vím, že má hodně mladšího bratra a že jeho rodina žije v maloměstě přes půl státu daleko. To je všechno. Nerad o tom mluví a tak jsem se neptal. Myslím, že se s rodinou nějak pohádal, něčím je zklamal nebo tak něco a teď s nimi neudržuje kontakt. Nemluvil s nimi bezmála čtyři roky a možná ještě daleko víc. Ale tobě by možná něco říct mohl,“ nadhodil Nath.
„Myslíš?“ Myšlenky uháněly ostošest, vážně má prarodiče a strýce? Rád by je poznal.
„Tak já to zkusím,“ přikývl nakonec.
„Byl bych ti moc zavázaný, kdybys ho přiměl o tom mluvit,“ otočil hlavu ke dveřím. „Už jen kvůli němu samotnému. Není dobré nechávat si špatné věci pro sebe. Když se nemůže svěřit mě, snad svému synovi by mohl.“ Zamyšleně obrátil pozornost zpátky k Charliemu.
„Promiň, že jsem ti nedal žádné informace. Vím jen, že v jeho životě byla Emma, tvoje máma, a to je všechno. Vlastně ještě se občas zmíní o jakési Angie, ale nikdy neřekl, kdo to vlastně je. Jen vždycky vzpomene, že Angie něco říkávala, ale když se ho na ni zeptám, změní téma. Ale,“ nadechl se „nikdo nestojí o to, aby se někdo šťoural v jeho dávných láskách, že?“ mrkl na něj a Charlie v duchu souhlasil. Tohle téma je lepší nechat spát.
„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal se Nathan. „Něco víc o Malovi? Nebo snad o mě?“ a laškovně zamrkal. Charlie opět zrudl.
„To se tak chováš ke všem?“ vypáčil ze sebe.
„Ne, jen k těm, kteří se mi líbí. A když jsem si jistý, že to mému milenci nevadí,“ usmál se na něj.
„Ten tvůj milenec musí být buď slepý, hloupý, nebo neuvěřitelně tolerantní,“ zavrtěl nechápavě hlavou.
„Spíš to poslední, se mnou vydržet chce mít svatou trpělivost,“ zazubil se, jako by to byla pozitivní vlastnost. „Jde o to ujistit ho, že nemá proč žárlit. A taky umět žehlit, když přece jen náhodou začne.“
„No nevím, mě se vždycky podařilo žárlivost rychle potlačit,“ přiznal Charlie.
„Že jo? Když člověk ví jak, je to snadné. A navíc to dělá dobře vlastnímu egu. I když mám radši, když není důvod k žárlivosti.“
„Takže i ty dokážeš být věrný?“ zeptal se pobaveně. Jonathan zvážněl.
„Stálo mě strašně práce uhnat ho, je skoro zázrak, že se mi to povedlo, takže si na něj musím dávat pozor. Teda ne že by se odvážil koukat po jiných, to asi těžko. Jsem to nejlepší, co může mít,“ a znovu se sebevědomě uculil. Charlie se bavil, bylo zvláštní takhle probírat vztahy, když Nath nemohl tušit, že taky mluví o muži. Náhle ho napadla otázka.
„Nevíš, jestli má Malcolm taky někoho?“ Jonathan se zarazil.
„Co ti říkal?“
„Že nikoho nemá,“ přiznal Charlie.
„Tak asi nikoho nemá,“ pokrčil Nath rameny a v duchu si opakoval, že to nic neznamená. Že jen Mal nechce Charlieho vyděsit. Snažil se nedat najevo, jak moc bolelo být zapřený.
„Jak asi? Nejsi snad jeho nejlepší přítel? Měl bys vědět, jestli s někým chodí, nebo ne,“ rozčílil se Charlie. Byl si naprosto jistý, že mu něco tají a to ho štvalo.
„Poslyš, říkal jsem ti, že se spolu o jeho milostném životě nebavíme, ne?“ řekl trochu ostřeji a atmosféra byla ta tam. Vtom se jako na zavolání vrátil Malcolm. Nath se podíval na svojí spásu a znovu nasadil úsměv.
„Tak co? Všechno v pořádku?“ zeptal se.
„Jo, bude to v pohodě. Našel v posledním projektu chybu, tak jsem to musel rychle předělávat a poslat mu to znovu. Zítra ráno se mám pro jistou stavit s disketou,“ odpověděl unaveně a pak se rozhlédl. „Pomlouvali jste mě, že ano? Jen co člověk vystrčí hlavu, hned kují pikle,“ zavrtěl hlavou nevěřícně, jen co zachytil provinilé pohledy.
„Jak tě tohle mohlo napadnout?“ zeptal se svatouškovsky Nath. „Co si to o nás myslíš? My jsme probírali počasí!“ a mrkl na Charlieho. Tomu se nelíbila náhlá změna v jeho chování, ale i tak se pousmál. Vždyť večeře už za chvíli končí a nemůže to takhle zkazit. Taky dokáže nastavit úsměv, když chce.
Společně sklidili a Malcolm se rozhodl, že Nathana odveze domů. Charlie sice protestoval, protože přece jen v sobě měli nějakou tu skleničku, ale nakonec se nechal ujistit, že Mal pojede opatrně. Doufal jen, že cestou nepotká žádnou kontrolu. Rozloučil se s oběma, dokonce vykouzlil i úsměv pro Jonathana a zalezl si do pokojíku. Byl zvědavý, co mu na to řekne Derek. Důkladně a do detailů mu slovo od slova převyprávěl celý rozhovor. Derek byl radostí bez sebe, když slyšel, že má Jonathan přítele a že mu chce být věrný. Charlie se pro sebe pousmál, žárlivost je sice fajn, ale pokud tvoří napětí, je dobře se jí zbavit.
Malcolm si beze slova zapnul pásy a jeho spolujezdec udělal to samé. Nastartoval motor a pomalu vyjeli. Nerad ty dva nechával o samotě, věděl, proč si musí s prací pospíšit. Našel problém a pak už pracoval sám s tím, že mu to pak okamžitě pošle s úpravami. Na půl ucha poslouchal rozhovor a modlil se, aby se téma nestočilo nebezpečným směrem.
Napřed slyšel odsekávání, ale pak se tón zklidnil. Normálně si povídali. Rychle upravil projekt a poslal ho. Zrovna, když už stál u dveří, zaslechl Charlieho otázku.
„Nevíš, jestli má Malcolm taky někoho?“ Hned jak se Jonathan zarazil, bylo Malcolmovi jasné, že je průšvih.
„Co ti říkal?“
„Že nikoho nemá.“ Malcolm v duchu zaklel. Copak mohl Charliemu říct něco jiného? Copak se mohl přiznat, že chodí s mužem? Přišlo Nathanovo jednoduché konstatování, Charlieho dorážení a pak o trochu ostřejší odpověď. Rozhodl se zasáhnout. Málem neudržel klidnou tvář, když se na něj otočily Nathovy prosící oči. Všiml si plamínku bolesti, věděl, že je strašné, když člověka vlastní milenec zapře. Byl si vědom toho, že je na takové věci Nath citlivější než se zdá. Ublížilo mu to a on s tím nemohl nic dělat. Charlie si toho naštěstí nevšiml, ani té vděčnosti, když se vrátili k normálnímu rozhovoru. Charlie totiž trucoval, že nedostal odpověď. Sice se pak snažil chovat dospěle a zakrýt to, před Malcolmem to neschoval.
O tom všem Mal přemýšlel po cestě k Nathovi a ani si neuvědomil, že jsou skoro na místě. A za celou cestu neřekli ani slovo. Nechtěl přiznat, že ten rozhovor slyšel, jenže nemohl to nechat takhle. Obyčejné rozloučení a pak si to celou noc vyčítat.
„Nathe, promiň. Slyšel jsem ten rozhovor, tedy jen jeho konec a je mi to líto.“ Jonathan se na něj podíval nic neříkajícím pohledem, pak se naklonil a políbil ho. Mal zachytil jeho tvář a líbal ho nazpět o trochu vášnivěji. Chtěl ho ujistit, že i když ho před Charliem nepřiznal, na jeho citu to nic nemění.
„Miluji tě,“ řekl tiše, když ho pustil.
„Já vím,“ usmál se Nath. „Vím, že jsi mu to nemohl říct, nedělej si starosti.“ Pohladil ho po tváři a vystoupil.
„Nathe!“ zavolal na něj ještě Malcolm z okýnka, sotva popošel pár metrů. Vrátil se k autu a sklonil k okýnku.
„Ty jsi nejlepší člověk, se kterým jsem kdy byl. Přál bych si, abych mohl jít s tebou nahoru a být tvůj.“
„Ale ty už jsi přece můj,“ usmál se, něžně ho políbil a odtáhl se. „Mě nemusíš nic dokazovat, já to už dávno vím.“ Naposledy se usmál a zamířil k výtahu. Provinilost také není špatná, pomyslel si cestou, tohle by mi Malcolm asi jen tak neřekl. Zatřepal hlavou a propleskl si obličej. Co to se mnou je, ptal se sám sebe. Věděl, že to není Malova chyba, prostě to tak bylo a nemělo cenu z toho dělat něco víc. Nechápal, proč ho to tolik sebralo, zrovna jeho, bývalého lva salónů. Změnil se, na nikom mu nikdy tolik nezáleželo. Nebo spíš to byl první člověk, na kom mu vůbec záleželo. Vyspí se z toho a zapomene na celou nepříjemnou záležitost.
Malcolm odjížděl v trochu lepší náladě. Zítra bude Nath dělat, jako by se nic nestalo a zapomenou. Bude to v pořádku. Jen se bál, jestli nebude Charlie pořád naštvaný. Měli zlepšit vzájemné vztahy a místo toho tohle. Vyhnul se kontrole a v pořádku zaparkoval na svém místě. V obývacím pokoji potkal Charlieho v pyžamu s shakem v ruce.
„Jak můžeš něco takového pít navečer?“ zeptal se ho unaveně, ale s úsměvem.
„Když nemůžu víno...“ pokrčil Charlie rameny. „Žádní policajti?“
„Ne, naštěstí mě nestavěli.“
„Aha. To je dobře,“ řekl tiše Charlie a šel do pokoje. Mezi dveřmi se zastavil a otočil se na svého otce.
„Mohl bys... vzkázat Jonathanovi, že je mi líto, že jsem na něj... že jsem se nechoval zrovna nejlíp?“ Malcolm se zarazil v půlce pohybu při uklízení umytého nádobí.
„Nevím sice, o čem jste mluvili, ale z atmosféry po návratu to soudím na hádku.“ Charlie přikývl.
„Nath není na křivdy a omluvy. Rychle promíjí a zítra si to nejspíš ani nebude pamatovat. A i kdybych za ním přišel s tvojí omluvou, bude mi tvrdit, že neví, o čem to mluvím. Prostě to pust z hlavy a až se příště uvidíte, zapomeň na to taky,“ usmál se. „Nic tomu nepomůže víc, než když na to oba zapomenete. Tedy pokud nešlo o něco důležitého,“dodal tázavě.
„Ne, o nic nešlo,“ zavrtěl Charlie hlavou. „Dobou noc.“
„Dobrou.“ Dveře zaklaply a Malcolm se mohl konečně uvolnit. Takže přece jen to dopadlo dobře. Tak či tak to byl další krok vpřed. Už brzy by mu to měl říct, nemůže Natha tak dlouho zapírat. Už brzy...
„Dáš si k té kávě něco?“ zeptal se Malcolm zatímco připravoval pití.
„Tebe,“ zněla odpověď a na jeho záda se přitiskl Jonathan. Malcolm si povzdechl. Přesně tuhle odpověď čekal.
„Charlie...“
„Ten se vrátí až za dlouho, dneska má odpolední dvouhodinovku biologie,“ odpověděl bezstarostně jeho milenec. Mal se ani nedivil, že to ví, Nath znal nazpaměť skoro celý Charlieho rozvrh. Navíc byl u nich poměrně často na to, aby ihned věděl, kde se co šustne. Jeho vztah s Charliem se zase vrátil do původních kolejí, i když si Malcolm všiml jedné změny. Občas, když je nechal chvíli o samotě, si byl po návratu jistý, že před ním něco tají. Nath totiž dodržel slib a neřekl nic o tom, že Charlie s někým chodí. Zato ale vyzvídal, kdy mohl. A Charlie mu odmítal cokoliv prozradit.
„Když se na mě budeš takhle lepit, nemůžu ti uvařit pití,“ namítl Mal.
„Tak si dám napřed tebe, káva může počkat,“ přitiskl mu rty na citlivé místo na krku a pomalu rozepínal košili. Na to se nedalo nic namítat. Opravdu měli spousty času, protože se z práce doslova vyplížili s tím, že si berou práci domů. Něco takového mohlo procházet jen Jonathanovi a Malcolm byl rád, že může spolupracovat právě s ním a sdílet jeho výhody.
„Zní to jako fér nabídka,“ souhlasil jako omámený. Od jarních prázdnin uplynuly už dva týdny a po celou dobu byli v jednom kole. Konečně bylo po uzávěrkách, takže měli víc volna. Sice plánovali jet na noc k Nathanovi, ale už se jim nechtělo čekat. Navíc vymýšlet si výmluvu, proč po termínech musí nutně v noci pracovat, bylo obtížné, protože Charlie jen tak na něco nenaletěl. Nath sice tvrdil, že by prostě mohli říct, že se jedou bavit a kdyby ho pozvali s sebou, on by určitě odmítl, ale Mal nechtěl riskovat a lhát.
„To rád slyším,“ odpověděl Nath a otočil si ho čelem k sobě, aby ho mohl políbit. Rukou laskal horkou kůži na bříšku a přál si, aby už byli v posteli.
Vtom klaply dveře a do obývacího pokoje se vřítil Charlie. Všichni tři okamžitě ztuhli a v Malcolmovi by se krve nedořezal.
„C-Charlie, co tu děláš?“ vykoktal.
„Odpadla nám odpoledka,“ odpověděl jeho syn šokem neschopný se pohnout. Nath se plynule odtáhl.
„Nečekali jsme tě,“ zamumlal a rozpačitě si prohlížel dlaždičky kus od své nohy. Pak se Charlie vzpamatoval a doširoka se usmál.
„V pořádku. Nevšímejte si mě,“ a vesele zamířil do pokoje. „Víte co? Já vám nebudu překážet, přespím u Dereka,“ řekl ještě ve dveřích a zapadl do pokoje. Hodil batoh na zem, rychle se převlékl, popadl pár nejnutnějších věcí a zavolal Derekovi.
Mezitím Malcolm zdrceně sevřel dlaněmi tvář a zasténal. Nath sice vůbec nechápal náhlý obrat situace, ale položil svému příteli ruku na rameno a odvedl ho posadit se na židli.
„Ze všech možných způsobů, jak se to mohl dozvědět, to je zrovna tenhle,“ zoufal si Malcolm.
„To bude dobrý, viděl jsi přece, ne? Usmíval se. Nevypadal, že by tě za to nenáviděl.“ Hned na to se otevřely dveře a Charlie se vrátil do místnosti. Usmál se na ně.
„Tak já půjdu, ráno se ještě stavím. Bavte se tu.“
„Charlie,“ zastavil ho ještě Malcolm. „Promiň.“
„A co?“ nechápal chlapec.
„Že jsem ti to neřekl dřív.“
„V pořádku, všichni máme nějaká tajemství,“ řekl Charlie a mrkl na Jonathana.
„Nemusíš odcházet, půjdeme k Nathovi,“ zvedl se Mal ze židle.
„Není třeba, Derek mě vyzdvihne za chvilku. Tak ráno,“ a odešel. Vesele seběhl schody a venku vyhlížel Dereka. Chytil hozenou helmu, ale ještě než si ji nasadil, vtiskl mu polibek na tvář. Pak si rychle nasedl a zavelel k odjezdu. Derek se ani nestačil divit, co se s ním děje a tak zamířili ještě do oblíbené kavárny na banánový shake.
„Jsem jediný, kdo to nechápe, nebo jsi na tom stejně?“ zeptal se Nath.
„Stejně,“ přikývl Mal. „Chceš to kafe?“
„Dal bych si,“ souhlasil a nepřítomně se šel podívat z okna, zahlédl akorát Charlieho nasednout za dalšího kluka na motorku. Proč vypadal tak šťastně? Jistě, vyřešila se tím spousta otázek, třeba jestli Malcolm s někým chodí a kopa dalších podezření, které Charlie měl. Ale až takhle moc? Zavrtěl hlavou, bylo to skoro, jako by se mu ulevilo, jako by z něj opadla obrovská tíha. Když už mluvíme o úlevně, napadlo ho, konečně se můžu volně nadechnout. Když nás Charlie uznává, všechno bude jednodušší. Se zasněným úsměvem se vrátil do kuchyně.
Mal zrovna položil šálky na stůl.
„Stalo se něco veselého?“ zeptal se nerudně.
„Podívej se na to z té lepší stránky, nemusíš si lámat hlavu s tím, jak mu to říct. Teď už to ví a zdá se, že to vzal dobře. Není to úžasné? Už nebudeš muset vymýšlet výmluvy, konec tajení. No řekni, že je to úleva?“ Malcolm se slabě usmál.
„Máš pravdu. Ale stejně...“ Nath k němu přistoupil a objal ho kolem krku.
„Navíc nám dal celou noc, ne? Co víc si můžeme přát? Zítra si s ním promluvíš. Do té doby...“ zbytek zanikl v polibcích.
„Napřed kafe,“ zarazil ho Malcolm, ale i on měl dobrou náladu. Najednou se mu dýchalo volněji. Něžně ho pohladil po ruce, už ho nebude muset zapírat, nechtěl před světem tajit, co pro něj znamená. Když to dokázal přiznat sám sobě, nezáleželo mu na okolí. Charlie byl něco jiného, ale teď když už to ví... Stále měl starosti, aby to s ním nedopadlo stejně, jako se zbytkem rodiny, ale on opravdu vypadal vesele, tak proč se pořád strachovat?
„Kafe?“ nadhodil zmateně Nath. Napřed ne a teď tohle?
„Dá se ohřát.“ Pevněji stiskl jeho ruku a v příští chvíli už ležel na posteli. Pamatoval si jen, jak prolétli dveřmi a pak dopad na postel. Touha byla přímo spalující, konečně mohli přestat brát ohledy na celý svět a uvolnění bylo mnohem silnější než den po uzávěrce, kdy po sobě vždycky hladově skočili. Nebyl čas na slova ani myšlenky. Něco jiného žádalo pozornost a oni tomu s radostí propadli.
„Nad čím přemýšlíš?“ přitulil se Charlie k Derekovi.
„Nad tím co to do tebe vjelo,“ přitiskl ho k sobě. „Zničeho nic mi zavoláš, před domem polibek na uvítanou a v takové náladě jsem tě ještě neviděl.“ Už když seděli v kavárně, všiml si jiskřiček v jeho očích. Jako by ho celou dobu sváděl očima. Měl z toho knedlík v krku a tak rychle vypadli a bylo jim jedno, že je teprve pozdní odpoledne, okamžitě zapadli do postele. Teď, o dvě hodiny později, oba vyčerpaně leželi na posteli.
„Mám radost, to je zakázané?“ usmál se Charlie.
„No, není, ale –“
„Myslím, že bych tě měl představit otci.“
„Cože? Teď? Vždycky jsi protestoval a teď najednou s tím přijdeš sám?“ nechápal. „Počkat! Souvisí to s tvojí dobrou náladou, že jo? Něco se stalo, je to tak?“ Charlie vesele přikývl a měl co dělat, aby nezavýskl štěstím. Když jeho táta chodí s Jonathanem, nebude nic namítat proti Derekovi.
„Uhádl,“ a celý zářil.
„Nenapínej mě, co se stalo?“
„Víš, jak jsem ti povídal o tom, jak si mají otec a Jonathan blízko? Tak neuhádl bys jak blízko,“ vesele se šklebil.
„Cože?“ vykřikl Derek, že sestra ve vedlejším pokoji zabušila na stěnu. Nedávno se jí totiž rozbila hi-fi věž a tak měli po hudební kulise. Naštěstí pro obě strany chodila ten den tancovat a vrátila se teprve chvíli předtím.
„Vážně?“ nechtěl tomu věřit.
„Vážně,“ přikývl Charlie. „Když jsem se dneska vrátil domů, zrovna se líbali v kuchyni. Oba byli dost v šoku, počítali s tím, že se nevrátím dřív jak za dvě hodiny.“
„To je tedy gól,“ nevěřícně kroutil hlavou Derek.
„To je, když si uvědomíš, jak jsme se stresovali, co na nás dva řekne. Tak mě napadá, že oni na tom museli být asi úplně stejně.“ Najednou se zarazil.
„Co se děje?“
„Víš, vzpomněl jsem si na ten divný rozhovor tenkrát s Jonathanem. Chci říct, že já jsem věděl, že má přítele, ale že mluvil o otci, by mě nenapadlo. Teď chápu, jak strašně mu muselo být, když jsem se z něj snažil dostat, s kým Malcolm chodí,“ přiznal sklesle. Derek ho jemně políbil na čelo.
„Na druhou stranu, ten způsob jakým mluvil o svém příteli... Jak může vydržet Malcolm s takovým manipulantem? Měl pravdu, svatá trpělivost.“ Derek sice moc nepobíral, o čem to Charlie mluví, ale vůbec ho to netrápilo. Přemýšlel, jak ho hodlá Charlie představit. A těšil se, že se stane součástí rodiny. Možná to u osmnáctiletého chlapce zní zvláštně, ale Derek se nikdy se svojí rodinou necítil tak dobře, jako u Charlieho a Emmy, takže po jejím odchodu na věčnost mu bylo, jako by umřela jeho vlastní máma.
„Vidíš, ptal jsi se po nové mamince a teď máš dva tatínky.“ Charlie se zarazil.
„Neděs mě tak.“
„Ale musíš přece počítat s tím, že jednou budou chtít žít spolu. Není přece už teď tak trochu rodina? Jak dlouho jsou spolu?“
„Myslím, že se znají tři roky, ale Jonathan říkal něco o tom, že mu strašně dlouho trvalo, než ho uhnal. Ty myslíš, že to jako...“
„No, přinejmenším nevypadají, že by se chtěli rozejít, ne? Říkal jsi přece, že Jonathan udělá cokoliv, aby si ho udržel.“
„To je pravda,“ přiznal Charlie, ale ta představa běžného vídání Jonathana u nich doma ho děsila. „Jen doufám, že je na tom Malcolm stejně. Tak jako tak, když se nad tím člověk zamyslí, tvoří perfektní pár.“
„Jako my dva?“
„Přesně tak,“ usmál se spokojeně. „Stejně, nedokážu si představit nikoho jiného, kdo by dokázal Jonathana alespoň trochu zkrotit. A kdo by s ním vydržel být déle jak hodinu denně.“
„Jo, taky se mi zdá,“ souhlasil Derek, zavrtěl se a zavřel oči. „Hádám, že byli oba dost rozpačití, když jsi je takhle nachytal.“
„S Malcolmem to málem kleplo. Ještě než jsem odešel, omlouval se mi, že jsem se to dozvěděl takhle. Ale, když má u sebe Jonathana, řekl bych, že teď si z toho už hlavu nedělá,“ přitiskl se ještě blíž a také zavřel oči. „Nikdy v životě jsem nebyl radši, že nám odpadla hodina.“ Derek na to nic neříkal, jen v klidu oddychoval ve stejném rytmu jako jeho milenec. Na chvíli se mu dokonce zdálo, že i frekvence jejich tepů se srovnala. A potom už přišly jen sladké sny zamilovaných a příjemně unavených.
Zatímco Derek na něj čekal dole před vchodem, Charlie utíkal do bytu pro věci. Před dveřmi zaváhal. Pomalu k nim přitiskl ucho a poslouchal. Z bytu zaslechl šelest, takže byli vzhůru. Zhluboka se nadechl a vkročil dovnitř. Nebyl si jistý, jestli se to včera vážně stalo. Přece jen pravděpodobnost, že otec i syn budou oba homosexuálové, je mizivá, když všichni tvrdí, že to není dědičné.
„Ahoj Charlie, zrovna se dovařila voda, dáš si něco?“ přivítal ho Malcolm, už zcela oblečený a připravený odjet do práce.
„Ne, díky,“ odpověděl Charlie.
„Hej, ty lenochu, Charlie je tady,“ zavolal ještě Mal do svého pokoje a věnoval se přípravě pití. „A co k jídlu?“
„Už jsem jedl u Dereka,“ odmítl Charlie. V tom okamžiku vyšel z Malcolmova pokoje Jonathan. Byl jen ve spodním prádle a dokořán zíval.
„Dobré ráno,“ pozdravil všechny přítomné. Charlie ztuhl, samozřejmě očekával, že spolu spali, ale i tak ho to zarazilo. Malcolm se také ohlédl a málem vybuchl.
„Mohl by ses laskavě obléknout?“ zavrčel se vším sebeovládáním.
„No jo, už jdu. Jen se vysprchuju...“ ale neměl se k odchodu a tak ho Malcolm dotlačil ke koupelně, bez servítek ho strčil dovnitř a zabouchl za ním dveře.
„Vážně, kdy už tenhle pitomec vyroste,“ povzdechl si a pak si uvědomil, že ho Charlie poslouchá. „Hned bude hotový. Nebo tě radši odvezu hned, abys nepřišel pozdě, a pro něj se vrátím.“
„To je dobrý, Derek na mě čeká před domem. Napadlo mě, že to bude nějak takhle.“
„Promiň,“ pokrčil bezradně rameny Malcolm.
„Stejně obdivuji, že to s ním vydržíš. Jsem rád, že moji přátelé takoví nejsou,“ usmál se Charlie. Malcolm si vzpomněl, jak včera mrkl na Natha. Později večer se ho ptal, co to mělo znamenat, ale Nath jen pokrčil rameny a naznačil, že třeba Charlie taky něco tají. Třeba tají, že s někým chodí, ale víc nechtěl říct. Přál si znát víc o té tajemné osobě, se kterou jeho syn chodí, ale nemohl se zeptat přímo, protože o tom vlastně vůbec neměl vědět.
„Možná bys tomu nevěřil, ale když jsem ho potkal, byl ještě horší. Hodně se změnil. Jednou ti o něm budu vyprávět.“
„Co třeba dneska večer?“ navrhl Charlie. Malcolm byl překvapený, ale souhlasil.
„Dneska večer. Přijdu z práce dřív,“ přikývl. Dají to do pořádku, konečně si popovídají jako otec se synem. Charlie si rychle doběhl pro batoh, rozloučil se a zase upaloval za Derekem. Za sebou slyšel, jak Malcolm buší na dveře koupelny, aby si Jonathan pospíšil. Pro sebe se usmál. Opravdu povedený páreček, Malcolm a Jonathan.
Komentáře
Přehled komentářů
Skvělý díl, už se těším na pokračování. Myslím že kočka Šklíba ve spodní prádle by mě děsila hodně dlouho :-)
:-)
(Davida666, 2. 8. 2010 1:00)