Ozvěny minulosti (7/8)
Charlie byl opravdu rád, že se zase o kousek uvolnila atmosféra a byli si s otcem bližší, bohužel to současně znamenalo, že u nich byl Nathan ještě častěji. A k rozpakům obou se vůbec nedržel zpátky při projevování náklonnosti ke svému milenci. Nejen Charlie si nemohl zvyknout, že na ně spolu narážel každý druhý den, Malcomovi se vůbec nelíbilo, že ho jeho vlastní syn vidí v Nathově obležení. Naštěstí ho Mal vždycky dokázal rychle usadit, kdykoliv byl Charlie doma nebo alespoň v jedné místnosti s nimi. Více času trávili u Natha a Charlie vůbec nebyl proti, protože si pak mohl pozvat Dereka.
„Měl bys nám ho někdy přivést ukázat," křikl Nath přes rameno, zatímco se v kuchyni mačkal na protestujícího Malcolma. Charlie zrovna dostal chuť na shake a tak si pro něj v klidu s neutrálním: „Nenechte se rušit," zašel do lednice. Stálo ho veškeré síly nešklebit se, když je viděl spolu, ale zahlédnout šok v Malových očích za to stálo. Začínal chápat Nathovu chuť Malcolma škádlit.
„Koho?" zeptal se nechápavě.
„Dereka."
„Proč?"
„Chci se s ním seznámit, když si s ním tolik píšeš a chodíš s ním ven."
Charlie jen vyplázl jazyk, zamumlal: „S tebou se tak bude chtít seznamovat," a s brčkem v puse se vrátil do pokoje.
„Asi mě stejně nemá rád," zakroutil hlavou Nath. Malcolm sledoval jeho pohled.
„Náhodou, už ti i tyká," pronesl sarkasticky.
„Pravda," přitakal Nath a definitivně to pustil z mysli. „Tak kde jsme to..." Jeho ruka se začala pohybovat po břiše směrem ke kalhotám. Svoji cestu však nedokončila.
„Auu," zaúpěl Nath a pustil ho. Malcolm se na něj ledově podíval.
„Můžeš být rád, že to odnesla jen noha. Přišel jsi sem kvůli práci, ne?" řekl mu a zcela přehlížel milencův ublížený pohled. Kde by svět byl bez pravidel a mezí?
Charlie se pohodlně usadil u počítače. Možná by mohl představit Dereka, když si byl jistý, že ho bez problémů přijmou. Ale rozhodně chtěl, aby u toho byl jen Mal, až poprvé oficiálně představí svého přítele. Ne že by Natha tolik nesnášel, ale tak nějak cítím, že by měl být Malcolm první. Navíc nevěřil tomu, že by ti dva mohli spolu vycházet líp než z povinnosti ke svým milencům.
Vzpomněl si na ten den před týdnem, kdy si ho na chvíli Nath odchytil o samotě:
„Díky, že sis s ním promluvil. O rodičích a tak."
„On ti to řekl?"
„Ještě tu noc jel za mnou, že prý mi chce něco důležitého říct. Až mě to vyděsilo. Vyprávěl mi o své rodině, proč s nimi nemluví a tak. A to díky tobě. Škoda jen, že stále nevím, kdo je Angie, jinak – "
„Nathe, nemáš být náhodou tady?" přerušilo ho volání z pokoje.
„Už jsem tam," zavolal zpátky, omluvně se podíval na Charlieho a šel za ním.
Proč mu Mal neřekl o Angie? Charlie to nechápal, ale rozhodl se, že on sám nic neprozradí. Bude se dál tvářit, že nic neví. Nejspíš měl jeho táta důvod, proč to zamlčel.
Rozhodl se, že Dereka pozve na společnou večeři a představí ho. Čím dřív tím líp.
Onen den nastal mnohem rychleji, než předpokládal. Překvapilo ho, jak jednoduché bylo zařídit společnou večeři. Stačilo jen přijít za Malcolmem a zeptat se.
„Derek bude popozítří sám doma, rodiče jedou s jeho mladší sestrou na její vystoupení. Tak mě napadlo, že by se mohl najíst s námi," nadhodil. Nebyla to pravda, ale Derekovi rodiče často jezdili pryč a o svého syna se nestarali. Obvykle mu během těch dní Charlie chodil dělat společnost a když nemohl, Derek nikdy neměl problém být doma delší dobu sám. Dokázal si pro sebe vařit, dokonce i po sobě bez vyzvání umyl nádobí, takže se nestalo, že by ho po delší době zavalilo.
„Dobrý nápad," souhlasil Malcolm.
„Takže to nevadí?" ujistil se.
„Proč by mělo. Jídlo pro jednoho navíc se vždycky najde.“
„Dobře. Neřekneš o tom Nathovi, že ne. Nechci, aby se z toho stala zase nějaká slavnost, jen obyčejná večeře." Malcolm se na něj zpříma podíval.
„Jak chceš, není třeba tvé kamarády děsit hned při prvním kontaktu s rodinou, že? Navíc Nath nemusí být u všeho, řeknu mu, že máme rodinný večer."
Svůj slib nakonec nedodržel. Toho dopoledne mu uteklo, že budou mít večer návštěvu.
„Proč jsi mi to neřekl?" vyčítal mu Jonathan. „Mohl jsem – "
„Právě proto," skočil mu do řeči. „Protože by ses vnutil taky."
„Vnutil?" zarazil se Jonathan.
„Nathe, víš," povzdychl si Mal, „občas míváš ve zvyku se někam protlačit a některým lidem to třeba vadí. Charlie z toho nechce udělat nějakou oslavu, jen zve kamaráda k nám najíst se, nic víc. Vážně o nic nejde." Nathan nad tím chvíli přemýšlel.
„Ale to není fér, jak to že ty můžeš vidět, s kým se náš Charlie přátelí, a já ne?" řekl nakonec.
„Jsem jeho otec. A vůbec, co to má být: 'náš Charlie'?" Nakonec Natha přesvědčil, aby jeden den nechal pro jednou probíhat podle Charlieho plánů. I když Jonathan si v duchu předsevzal, že definitivně neustoupí, až půjde o Charlieho přítelkyni.
Cestou z práce zajel Mal nakoupit jídlo, sice řekl Nathovi, že nejde o slavnost, ale stejně chtěl udělat dobrý dojem. Schválně jel dřív, aby měl dost času na přípravu. Věděl, jakým tónem mluví Charlie o Derekovi a by rád, aby vše proběhlo bez jakýchkoliv komplikací.
„A co si mám vzít na sebe?“
„Nevím, normálně se obleč jako do školy. Já budu v domácím. Nesmí nic poznat, kdybys přišel v košili s kravatou, asi by to bylo nápadné. Na druhou stranu Nath nosí kravatu pořád, takže je na to Malcolm zvyklý,“ zamyslel se Charlie.
„Nepřijde, že ne?“
„Ne, ještě jsem se ujistil, Malcolm říkal, že o ničem neví,“ odpověděl Derekovi do telefonu.
„To je dobře. Tak za hodinku tam mám být, říkáš?“
„Jo, ptal jsem se, kdy to bude. Prý do hodiny určitě. Ale můžeš přijít dřív, vidět tátu vařit je opravdu zvláštní.“
„Hele, Charlie, všiml sis, že občas mu říkáš 'táta'?“ Charlie se zarazil a zrudl. Vůbec si to neuvědomoval, ale po takové době o něm opravdu uvažoval jako o tátovi. Už to nebyl neosobní otec ale táta. Vesele se usmál.
„No jo, máš pravdu, ani mi to nedošlo. Když s ním mluvím, říkám mu jménem a před Nathem taky. Zvláštní.“
„Ale je to dobře, co myslíš? Tak já si ještě dám sprchu a pak pomalu vyrazím.“
„Prosím tě, nepřežeň to.“
„Neboj, jdu jen k příteli na večeři, ne?“
Derek přišel přesně ve chvíli, kdy Malcolm vypnul vařič.
„Jdu mu otevřít!“ vykřikl Charlie a utíkal ke dveřím. Během chvíle ho s sebou přivedl, hned po tom co ho polibkem přivítal ještě dole ve dveřích. Proto běžel dolů, aby ho mohl uvítat a jeho otec si ničeho nevšiml.
„Tak tohle je Derek, Dereku, Malcolm, můj otec,“ představil je šťastně. Oba si podali ruku a prohlíželi se navzájem. Derek byl mile překvapený, neviděl ani Malcolmovu fotku a z Charlieho vyprávění měl poněkud zkreslenou představu. Vždycky zapomínal, že má Charlie tendence přehánět. Pro něj vypadal Malcolm prostě taťkovitě, rozhodně se mu zamlouval mnohem víc, než jeho vlastní táta.
Malcolm si prohlížel Dereka ještě pečlivěji a pořád si musel opakovat, že to není nápadník pro jeho dceru, jen prostě synův kamarád. Musel ale uznat, že má Charlie dobrý vkus, Derek měl krátký sportovní sestřih, nad čelem nagelovaný vzhůru. Přes bílé tílko ležérně přehodil kostkovanou košili s krátkým rukávem a na krku měl přívěšek z přírodně hnědých dřevěných korálků. Malcolm se na něj usmál a pozval ho dál.
Charlie vesele pomáhal nosit na stůl a poslouchal své dva nejoblíbenější lidi hovořit. K jeho nadšení spolu mluvili vcelku uvolněně a nepotřebovali ho, aby udržoval rozhovor. Malcolm se ptal na různé věci a plynule přecházeli na jiná témata. Akorát v jednu chvíli se mu zdálo, že se atmosféra změnila. Bylo to, když se Malcolm zeptal na Derekovu motorku a Charlie měl pocit, že jeho táta motorky nesnáší. Radši změnil téma a zase je nechal vést hovor.
„Musí být těžké vychovávat sám syna. Navíc tak nečekaně,“ řekl Derek, když nastalo po delší době ticho.
„Neřekl bych, že Charlieho vychovávám, to za mě už udělala Emma,“ přiznal. „Ale jsem rád, že mi tu Charlieho nechala,“ usmál se na syna. „Je to zvláštní, mít po těch letech najednou syna a dokonce přeskočit celou tu fázi s přebalováním a křikem, ale zvykli jsme si, ne?“ Charlie se usmál nazpět.
„Navíc když vlastní dítě mít nebudu,“ zarazil se a podíval na syna s otazníkem v očích.
„Ví to, řekl jsem mu o tobě a Jonathanovi,“ odpověděl Charlie a Derek souhlasně přikývl. Malcolm se výrazně uvolnil.
„No, Nath vůbec není rodinný typ a nedokážu si ho představit, jak chová malé dítě a snaží se ho uklidnit. Počkat, myslím že dokážu,“ a oba s Charliem vyprskli smíchy. Derek Jonathana nikdy neviděl, takže se nemohl bavit, jenže on viděl něco víc, společný smích. V té chvíli byl opravdu rád že spolu ti dva tak dobře vychází, on viděl ty nenápadné pohledy říkající: „No však víš, ne?“ Navíc si dobře všiml, že jejich smích zní dost podobně. A cítil se mezi nimi víc doma než se svojí rodinou. Charlie nikdy neměl úplnou rodinu, ale Derek mu vždycky tiše záviděl.
„Promiň,“ omluvil se Malcolm, že ho vynechali ze zábavy. „Prostě si nemyslím, že bychom byli schopní vychovávat dítě ani kdybychom mohli. Nath prostě není rodičovský typ a navíc by se nejspíš jeden z nás musel vzdát práce.“
„Chápu,“ přikývl. Sám nikdy nemyslel na tak vzdálenou budoucnost, kradmo se podíval na Charlieho, ale jeho pohled nezachytil. Začal s Malcolmem řešit možnosti adopce a Derek to všechno napůl ucha poslouchal. Honila se mu hlavou spousta otázek. Ne že by nějak spěchal s potomky, ale jednou by je chtěl mít. Neuvědomil si, že s tím bude problém, nikdy předtím ho tohle nezajímalo. Byl si jistý, že Charlie by byl skvělý rodič, oba by byli. Ale kdo z nich by obětoval kariéru? A co hůř – jak dítě seženou?
Malcolm se omluvil, že dojde udělat dvakrát kávu a vezme z lednice jeden shake. Charlie se podíval na Dereka, šťastně se usmál a stiskl mu ruku pod stolem.
„Probíhá to dobře, že jo?“
„Jo, je fajn,“ přikývl.
„Děje se něco?“ úsměv zmizel a vystřídaly ho starosti.
„Ne, nic... jen... když mluvil o dětech...“
„Nikdy jsem se tě nezeptal, jestli je chceš,“ uvědomil si provinile Charlie.
„Chtěl bych, jednou určitě,“ uhnul Derek pohledem. Jestli mu teď udělá Charlie scénu, protože z toho mylně pochopí, že v jejich vztahu nevidí budoucnost, pěkně si to pokazí nejen u Charlieho.
„Já taky,“ souhlasil k jeho překvapení Charlie. „Proto jsem se ptal na adopci, víš? Malcolm říkal, že prý nejpozději do pár let to povolí i pro nás a pak už nebude problém, nemyslíš?“ Když se Derek nepřestával mračit, dodal ještě: „Nebo jestli chceš vlastní, seženeme nějakou –“
„Ne, stačí adoptovat,“ zarazil ho jeho přítel, protože se mu vůbec nelíbilo, že by měl s někým v posteli vyrábět dítě, zatímco by na něj Charlie čekal doma a zžíral se tím, „co záleží na tom, kdo jsou biologičtí rodiče, že?“ a usmál se. Charliemu to hned zvedlo náladu. Bál se, že to bude Derekovi vadit. Naklonil se k němu a políbil na rty. Nerad se od něj odtahoval, ale voda se dovařila a jeho táta se mohl vrátit co nevidět.
„Jeden shake a káva pro hosta,“ položil Mal pití na stůl. Charlie se zhluboka nadechl, letmo se podíval na Dereka a odhodlal se začít. Chtěl to mít co nejdřív z krku a rozhodně ještě ten večer.
„Vlastně jsem ti něco o Derekovi neřekl.“ Malcolm se na něj opatrně podíval se sedl si ke svému šálku.
„Je to dobrá nebo špatná zpráva?“ zeptal se.
„Rozhodně dobrá,“ odpověděl Charlie a ze všech sil zadržoval nutkání se zářivě usmívat. Ano, tati, je to dobrá zpráva.
„V tom případě sem s tím,“ pobídl ho.
„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, kolik pro mě Derek znamená?“ Ani nečekal na souhlas a pokračoval: „Ty jsi tenkrát řekl, že pro tebe Nath znamená to samé a já jsem tomu nevěřil, protože jsem odmítal uznat, že by naše přátelství bylo stejného druhu. Jenže když jsem viděl tenkrát vás dva, pochopil jsem, že jsi měl pravdu. Derek je pro mě opravdu stejně jako Nath pro tebe. Kromě mámy jsme o tom nikomu neřekli, ale...“ šťastně se podíval na Dereka a ten pohled říkal vše, „my spolu chodíme.“
Malcolm si to několikrát přehrál v hlavě, jestli fakt doopravdy slyšel dobře a pak mu najednou zacukaly koutky úst a propukl ve smích. Derek vůbec nechápal, ale Charlie ho stiskem ruky ujistil, že je všechno v pořádku. Sám se cítil úplně stejně, když to o Malcolmovi zjistil.
„To je teda gól...“ dusil se Mal smíchy. „Chceš mi říct, že celou tu dobu... To je šílené!“ konečně se narovnal. „Předpokládám, že ty jsi na tom byl celou dobu stejně, co?“ Charlie souhlasně přikývl. Mal se otočil na Dereka, aby mu to vysvětlil.
„Všichni se tu celou dobu stresujeme, jak to ten druhý přijme a přitom oba kopeme za stejný tým! Takový nesmysl, kdybychom to věděli už od začátku, mohlo by být všechno jinak. Všechny ty drobné lži o dodělávání projektu – ne vždycky, Nath opravdu nechává všechno na poslední chvíli – a předpokládám, že Charlie k tobě taky nechodil přespávat kvůli tomu, že by měl strach být doma chvíli sám, že.“
Derek se začal červenat, nebyl zvyklý, aby dospělí věděli o jejich vztahu a navíc ještě rodiče. A vůbec už nečekal, že někdo bude narážet na jejich „nevinné“ návštěvy.
„Asi jsem hodně po svém otci,“ dloubl si Charlie. „Víc než všichni říkají.“
„To tedy ano,“ kroutil hlavou Mal. „Tohle jsem opravdu nečekal. Nath bude šílet, když zjistí, že u toho nebyl. Nebo mu to nemám říkat?“ ujišťoval se.
„Ne, klidně mu to řekni. Že jo?“ otočil se na Dereka.
„Určitě,“ souhlasil Derek. Čím dřív se ten frajírek dozví, že je Charlie jeho, tím líp!
„Jen jsem ti to chtěl říct první, víš?“ vysvětloval Charlie.
„To mě těší. Teď už chápu, proč jsi vypadal tenkrát tak vesele, když jsi zjistil o nás dvou. A jak dlouho už jste spolu?“ dovolil si osobní otázku.
„Devět měsíců, dva týdny a pět dní,“ odpověděl Derek okamžitě a Charlie se na něj překvapeně otočil.
„Ty...“ neměl slov. Sám by to těžce počítal. Samozřejmě věděl, kdy se dali dohromady, ale kvůli matčině nemoci, úmrtí a pak stěhování ho vůbec nenapadlo slavit nějaká výročí. Neslavili ani půlrok. V duchu si přísahal, že alespoň deset měsíců vztahu pořádně oslaví, než se dočkají roku.
„To mi připomnělo Natha,“ zasmál se Malcolm. „Občas přijde s tím, že máme nějaké výročí a já jsem rád, když si vzpomenu na jeho datum jeho narozenin,“ mrkl na ně. „Není důležité pamatovat si, ale nezapomenout.“
Charlieho zachránil zvonící telefon, nebýt něj, začal by celkem intenzivně pod otcovým pohledem rudnout.
„To bude Nath,“ protočil Mal oči na vrch hlavy. „Jestli to nezvednu, nechá to zvonit klidně hodiny.“ Charlie, který osaměl s Derekem u stolu, pobaveně konstatoval:
„Nevěděl jsem, že to víš tak přesně.“
„Víš, zvykl jsem si každý den vstávat s tím, že je to další den, kdy jsem s tebou. A když říkáš počet dní, nemůže tě nezajímat, kolik je to měsíců a týdnů.“
„Každé ráno?“
„Zvykl jsem si,“ bránil se. „Je o moc hezčí začínat ráno s: „Dneska je dvoustý osmdesátý sedmý den s Charliem,“ než: „Tak kolik promile má asi otec dnes ráno?“, to uznej.“ Charlieho by něco takového v životě ani nenapadlo, proto ho zaplavila najednou nečekaná vlna štěstí a naklonil se pro polibek.
Malcolm si byl naprosto jistý, že je na druhém konci Jonathan, a jeho hlas ani nezakolísal, když vynechal představení se.
„Tak co chceš?“ zeptal se automaticky jakmile zvedl sluchátko.
„Jak to jde?“ chtěl vědět Nath. Malcolm nakoukl do vedlejší místnosti a bylo mu zvláštně, když je viděl líbat se.
„Moc dobře.“
„Cože? Dobře? Proč se směješ? Poznám, když se bavíš, i když si myslíš, že to není slyšet, co se stalo?“
„Vůbec nic,“ šklebil se Mal. „Jen ti dva spolu tvoří moc pěkný pár.“
„Jak pár? Počkej, to chceš –“
„Charlie mi nepřišel představit kamaráda, přivedl svého přítele.“
„A to mi říkáš jen tak?! Hned tam jedu!“
„Nathe, opovaž se! Zakazuji ti sem jezdit, rozumíš? Jestli přijdeš tak – Nathe!“ Cvaknutí na druhé straně odpovědělo za něj.
„Do háje,“ zamumlal Malcolm. Povzdechl si a vrátil se k oběma chlapcům, kteří se od sebe trošku rozpačitě odtrhli. Přešel to bez komentování a byl rád, že alespoň na rozdíl od jeho milence přestanou. Ale byli opravdu skvělý pár, byl si jistý, že spolu musí být šťastní. Hodili se k sobě perfektně.
„Nerad vás ruším, ale budeme mít společnost,“ oznámil jim. „Nath si usmyslel přijít se na nás podívat.“ Charlie protáhl obličej.
„Nedívej se tak, já mu říkal, ať nejezdí,“ šlehl po něm Mal přísným pohledem.
„Dobře, stejně je už dost hodin,“ řekl Charlie a zvedl se od stolu. „S ním tě seznámím někdy jindy, ano?“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Derek. Spěchali, protože taxíkem u nich mohl být Nath do čtvrthodiny.
„Rád jsem tě poznal a klidně zase přijď,“ rozloučil se Malcolm s Derekem. „Charlie, vrátíš se hned, že ano?“
„Jen ho vyprovodím před dům, bude to trvat jen minutku.“ Nakonec to bylo trochu víc, protože si Derek neodpustil na rozloučenou pořádný polibek. Charlie se spokojeně vrátil do bytu a posadil se ještě na chvíli s otcem ke stolu. Povídali si o vztazích, o klucích, o Derekovi i o Nathovi a byli rádi, že se nemusí stydět mluvit, protože ten druhý si prošel tím samým.
Pět minut od Derekova odjezdu dorazil celý uřícený Nath. Odemkl si vlastními klíči a vtrhl do bytu.
„Už se řítí,“ upozornil celkem zbytečně Malcolm, když uslyšel klíč v zámku.
„Kde je?“ vypálil okamžitě nově příchozí a těkal očima po místnosti.
„Už odešel,“ odpověděl klidně Malcolm a Charlie mu záviděl jeho schopnost vůbec na sobě nedat znát, jak se královsky baví. Ale on by tohle Derekovi nikdy neudělal, to jen Mal a Nath měli mezi sebou tak zajímavý vztah.
„Je to pravda?“ chytil Nathan Charlieho za ramena a třásl s ním.
„J-je,“ vyhrkl, „zrovna odešel.“ Nath ho pustil a pak se obrátil na Malcolma.
„To jsi udělal schválně!“ obvinil ho.
„Když myslíš,“ usmíval se Mal.
„Proč jsi ho poslal pryč? Proč ho nemůžu taky vidět? To není fér a ty to víš!“
„Jo, vím,“ podíval se spiklenecky na syna.
„Charlie, řekni něco!“
„Byl unavený a chtěl jít domů,“ pokrčil rameny oslovený. „Můžeš ho přece vidět někdy jindy.“
„A vůbec, proč jsi mi to neřekl? Tolikrát jsme o tom spolu mluvili.“
„Cože jste?“ vložil se do toho překvapeně Malcolm.
„Řekl jsem mu, že jsem šťastně zadaný, aby na mě přestal tak zírat,“ bránil se Charlie. „Tenkrát jsem nevěděl, že je tvůj.“
„Já jsem jeho?“ vykřikl Nath zaraženě. „To spíš on je můj!“
„Nathe, byl bys tak laskav a chvíli mlčel?“
„Patříš mi a hotovo!“
„Charlie, nevšímej si ho. Co jsi to říkal?“
„Neignoruj mě!“
„Myslel jsem si, že bych ho měl tátovi ukázat první,“ vysvětlil Charlie Jonathanovi. „Neměli by se rodiče o takových věcí dozvídat první?“
„Vždyť jsem skoro tvůj druhý rodič!“
„Přesně, skoro, můj biologický otec je zatím pro mě jediný člen rodiny.“
„A co já? Vždyť se o tebe taky starám,“ ptal se ublíženě Nath a moc dobře si uvědomoval, že Malcolm sedí neschopný slova. Právě mu Charlie řekl „táta“, mluvil o něm jako o tátovi, ne o chladném otci. Uznal ho jako tátu, jako rodinu. Probral se z transu a vstal.
„Pojděte sem, oba dva.“ Poslechli, každý k němu přistoupil z jedné strany a on je oba objal.
„Díky, Charlie,“ zašeptal a až v ten moment si jeho syn uvědomil své prořeknutí. Nejspíš to bylo Derekem a vším tím veselím, že se zapomněl. Zrudl a uhnul pohledem od Malcolma i zubícího se Natha.
„Jen tak krátce?“ tvářil se na oko smutně Nath, když ho Mal pustil.
„Řeknu Derekovi, že ho taky chceš vidět,“ oznámil Charlie Nathovi. „Teď hned mu zalovám.“ Zanechal je osamotě a rychle utíkal do pokoje mluvit s Derekem. Doufal, že už bude doma, protože ten zmatek mu prostě musel okamžitě převyprávět. A taky svěřit se s tím hloupým prořeknutím, ale za ten lesk v Malcolmových očích, který měl obvykle vyhrazený nejspíš jen pro Natha během postelových aktivit, to stálo. Netušil, že to pro něj tolik znamená. Alespoň už konečně ví, že je pro něj rodina. Byl už dlouho, ale Charliemu bylo mu trapně jen z pomyšlení, že by mu to měl nějak říct nahlas.
Konečně se dovolal a Derek se hned pobaveně ptal, jestli už taky musí volat, jakmile se rozloučí, jako to někdy dělá Jonathan. S úsměvem ho odbyl a snažil se nic nevynechat a převyprávět všechno.
Malcolm se přitiskl pevněji k Nathovi a nejraději by tak zůstal navždy.
„Male, jsi v pořádku?“ zneklidněl jeho přítel, protože takové chování u něj přece jen bylo nezvyklé.
„Slyšel jsi, co řekl?“
„Ano.“
„Jsem jeho táta.“
„To jsi.“
„Mrzí mě, že jsi u toho nebyl, vypadají spolu fakt dobře. Příště až přijde, řeknu ti.“
„V pořádku, chápu, proč jsi tu měl být jen ty. Stejně je to zvláštní, že tvůj syn taky...“
„Souhlasím. Chudák, už jednou se stresoval zbytečně, když to říkal matce, protože Emma byla opravdu laskavá a nic by mu nevyčítala, a teď ještě kvůli mně. Alespoň už je jasné, proč to vzal tak dobře, myslím nás dva.“
„Taky jsem si říkal, že je zvláštní, jak mu vůbec nevadí, když jsme spolu.“ Malcolm ho pustil.
„Ale to, že má kluka, neznamená, že se před ním můžeš chovat, jako by tam nebyl. Trocha respektu neuškodí.“
„Viděl jsi ho s Derekem? Myslím něco víc...“ přehodil náhle Nath téma a i když už se nedrželi v náruči, alespoň ho pohladil po tváři.
„Když jsi volal, využili mojí nepřítomnosti a líbali se,“ přitiskl svojí dlaň na hřbet Nathovy ruky. Miloval tyhle prosté okamžiky, kdy vedli normální rozhovor, ale oči mezitím sdělovaly něco úplně jiného.
„Tak proto jsi...“ uvědomil si Nath. Dál už se neptal, jen sklouzl dlaní po tváři a palcem přejel po jeho rtu.
„Taky máš nutkání jít okamžitě dodělat projekt?"
Jenže k Nathově smůle to trvalo dva týdny, než se konečně setkal s Derekem a bylo by i víc, kdyby jim nezajistil lístky na premiéru dlouho očekávaného velkofilmu. Už předem o tom mluvili a když začal prodej vstupenek, Nath díky kontaktům ukořistil hned čtyři. Ihned zavolal Malcolmovi, aby si i se svým synem nechal volno a Charlie pozval Dereka. Malcolm na chvíli setkání později rád vzpomínal, i když se to později nepěkně zvrtlo, protože mu přišlo zábavné pozorovat druhou stránku Dereka, zmateného Charlieho a Natha v bojovém módu.
Mal s Nathem čekali před pokladnami na mladší pár. Charlie šel Dereka vyzvednout na zastávku, protože Malcolm slíbil všem odvoz, takže Derek nechal motorku doma. Nath oba chlapce zvědavě vyhlížel, jenže byl to Malcolm, kdo je spatřil první. Šli klidně spolu a povídali si jako obyčejní kamarádi, nikoho by ani nenapadlo, že jsou něco víc.
Charlie si ho všiml a zamával. Oplatil mu pozdrav úsměvem a štouchl loktem svého přítele. Ještě než se stihl otočit, Malcolm zaznamenal, jak se Derekovi změnil pohled, když uviděl Natha. Najednou měl nepřátelský výraz a Malcolma napadlo, jestli mu Charlie říkal o tom Nathově zvláštním pohledu. Když přišli ještě blíž, byl si Malcolm naprosto jistý, že má Jonathan problém.
Ti z nich, kteří se znali, se pozdravili navzájem a pak Charlie chtěl představit Dereka Nathovi.
„Nathe, to je Derek –“
„– Charlieho přítel,“ dořekl za něj a na zdůraznění slov si ho přitáhl blíž k sobě. Mal se ohlédl na Natha a k jeho údivu se tvářil stejně tvrdě, jako představovaný.
„Těší mě, Jonathan, Malcolmův přítel a milenec,“ a zachoval se úplně stejně jako Derek. Malcolm v duchu zaúpěl. Proč ho do toho musí zatahovat? Jako by nestačilo, že to musel říct Nath tak nahlas, až se všichni otočili. Což o to, jemu to nevadilo, ale Charlie, který měl kolem pasu Derekovu ruku, zmateně vysílal omluvné a zároveň zoufalé pohledy na všechny strany. Věděl, že tohle setkání nebude lehké, ale tak to opravdu nečekal. Zmateně se díval z jedné nepřátelské tváře na druhou a zpátky. V tu chvíli byla vyhlášena válka.
Film probíhal celkem v pohodě, všichni se ponořili do děje a Charlie s Derekem se nepřítomně cpali popcorn. Jenže po filmu, když si byli sednout v blízké čínské restauraci, to teprve začalo. I přes svůj značný nesouhlas musel Malcolm přiznat, že Nathův způsob boje byl mnohem elegantnější a sofistikovanější díky rokům tréninku. Nechal je být, byli jak dva kohouti na dvorku, i když se mu rozhodně nelíbila představa, že by on a Charlie byli slepice.
Jejich boj neměl žádný důvod, byli dva a jejich společníci taky, oběma párům to klapalo, tak v čem byl problém? Nechal je, ať si své zbytečné malé souboje vyřídí mezi sebou. Akorát když se na něj začal Nath moc mačkat, mrazivě ho upozornil, že asijští majitelé restaurace by si jeho chování mohli vyložit jako pohoršující a mohli by ho vyhodit, přičemž jasně dal najevo, že se klidně nají i bez něj.
Po jídle si Charlie odskočil a Derek mu galantně nabídl doprovod. Chudák kluk jen nechápavě otevřel pusu, ale pak to vzdal a nechal se doprovodit. Alespoň se ho mohl zeptat, co se děje.
„Nechápu, o co se vy dva snažíte,“ začal, zatímco si myl ruce. „O co vám jde? Je to přítel mého otce, tak proč –“
„Říkal jsi, že se na tebe dívá, jako by tě chtěl,“ odpověděl mu Derek, který se opíral o stěnu za jeho zády.
„To bylo předtím, než jsem pochopil, jak se věci mají. Jsem pro něj už rodina a –“ zarazil se, protože ho Derek zezadu objal.
„A ty tomu věříš? On je přesně ten typ, který na věrnost kašle. Musím mu dát najevo, že jsi můj!“ začal ho líbat na krku.
„Dereku, co to děláš, vůbec tě nepoznávám,“ zašeptal Charlie, pak se sebral a odstrčil ho. „Mezi mnou a Nathem nic není a nebude! Pleteš se v něm a dokud tohle nepochopíš, radši se od něj drž dál,“ odsekl.
„Takže teď upřednostňuješ jeho přede mnou?“ obvinil ho ublíženě Derek.
„Ne, to není pravda. Miluju tě, ale oni jsou moje rodina. Jediná kterou mám. A tahle hádka je nesmyslná!“ Otočil se a šel ke dveřím. Ještě než je otevřel, dodal: „Prosím, snaž se s ním vycházet. Chápu, že to není snadné, ale udělej to pro mě. Pro nás. Nechci se rozhodovat mezi láskou a rodinou,“ dodal bolestivě, že se Derek najednou styděl. Žárlil, i když mu k tomu Charlie nikdy nedal důvod, a neuvědomoval si, jak se jeho přítel cítí. Nutit ho vybrat si stranu bylo citové vydírání. Věděl, co pro Charlieho znamená mít rodinu, až moc živě si pamatoval, jak strašně nesl ztrátu mámy.
Dlužil mu omluvu, vrátil se zpátky ke stolu a pokorně se posadil. A nejen Charliemu.
Malcolm také využil chvíle o samotě s Nathem, aby mu vynadal.
„Mohl by ses, prosím tě, chovat alespoň trochu slušně?“ zeptal se ho jedovatě. Kdyby záleželo jen na něm, nechal by je klidně hádat se dál, jenže nemohl přehlížet, jak moc to Charlieho trápí.
„Já? To řekni jemu!“ bránil se jako malé dítě.
„Jemu nic říkat nebudu, to vyřídí Charlie. Doufám, že si uvědomuješ, že chudák na to doplatí nejvíc? Já jsem zvyklý, že se na mě všichni dívají skrz prsty kvůli mé orientaci a je mi jedno, kdo to ví. A na rozdíl od Charlieho znám i tvoji odvrácenou stránku, takže mi nevadí, že ji takhle vystavuješ na obdiv. Jenže oni dva jsou ještě děti, pochybuji, že ho Charlie kdy viděl takhle. Nejspíš kvůli téhle vaší žabomyší válce to mezi nimi bude skřípat a moje vina to nebude.“ Jonathan se zarazil. Nechtěl, aby to ublížilo Charliemu. Chtěl vědět, s kým jeho skoro-syn chodí, ale nemohl se usmívat na otevřenou výzvu k boji. Proč se nechal vyprovokovat malým klukem?
„Máš pravdu,“ povzdechl si, „nechám toho.“
„To jsem rád.“ Když byli zase v plném počtu, nálada byla mizerná. Oba pokáraní zarytě mlčeli, Charlie byl skleslý a Malcolm zase otrávený vývojem situace. Ani po odchodu se nic nezměnilo. Nastoupili do auta, starší vepředu, mladší vzadu, a vyrazili. Nath na sedadle spolujezdce mlčel. Derek vzal Charlieho za ruku a omluvně se na něj podíval. Jeho přítel se i přes trpkost, kterou cítil, pousmál a přisunul se blíž k němu, aby ho mohl nechat omluvit se mu drobnými něžnostmi.
„Charlie, už jsi přemýšlel, co budeš chtít k narozeninám? Je to jen necelý měsíc,“ zavolal dozadu Malcolm, když se mu trošku zlepšila nálada, aby to přenesl i na zbytek cestujících.
„Cože, jen měsíc?“ probral se i Nath.
„Um-hm,“ přitakal Charlie.
„Ten čas letí. Kolikátého přesně?“
„Pátého,“ odpověděl Derek.
„To už abych taky začal shánět dárek,“ uvědomil si Nathan.
„To nemusíš,“ červenal se Charlie.
„Ale musím, nechcete třeba vy dva zájezd někam za sluncem? Tak týden? Máte rádi moře?“
„Cože?“ vykulil oči budoucí oslavenec a Derek s ním.
„Nathe, moc dobře víme, že to děláš jen kvůli tomu, aby ses mohl ke mně na týden nastěhovat,“ usadil ho Malcolm a Charlie se rozesmál.
„Myslím, že by mi nevadilo někam jet, co ty na to, Dereku?“
„Pokud jde o mě, nikdy jsem v moři neplaval, takže moje odpověď je jasná,“ přiznal.
„Tak vidíš, není to bezva nápad? Tedy nejradši bych vzal letenku pro všechny, ale –“
„V práci by nás zabili, kdybychom teď odletěli na Kanáry, to jsi chtěl říct, že?“ doplnil ho sarkasticky Mal. Nebyl si jistý, jak by všichni přežili společný pobyt. Navíc v životě neletěl letadlem, takže by si to radši odpustil
„Přesně tak,“ souhlasil Nathan. „Jsme totiž nepostradatelní!“ Charlie se pobaveně podíval na Dereka a přitiskl se blíž k němu. Ten v tu chvíli konečně pochopil, proč má Charlie tak moc rád svého tátu a mluví o něm i Nathovi s pobavením na tváři. Zvláštní domácí pohoda, ale čím déle ty dva pozoroval, tím provinileji se cítil za rozpoutání úplně nesmyslné hádky. Ne, Nath byl možná sebevědomý, sebestředný a trochu arogantní, jenže ve skutečnosti to byl Malcolm, kdo měl v jejich vztahu poslední slovo. Už jen protože si mohl Malcolm dovolit Nathana kritizovat, i když naopak to nikdy nebylo.
Když Malcolm zastavil před jeho domem, rozloučil se vyrovnaně se všemi, poděkoval jim za večer a nechal se vyprovodit Charliem ke dveřím.
„Promiň mi, jak jsem se dneska choval. Nejspíš ho nikdy nebudu mít rád, ale měl bych se ovládat. Kvůli tobě,“ řekl před dveřmi. Charlie ho objal kolem krku a podíval se mu do očí.
„V pořádku, jen mi řekni proč?“
„Žárlil jsem na něj a nejen protože jsem se bál o tebe. Cestou jsem už pochopil, že od něj nebezpečí nehrozí.“
„Tak proč?“ nechápal Charlie.
„On je... ztělesněním všeho, čím bych chtěl být. Protože vedle něj vypadám jako hloupé dítě a to mi leze na nervy,“ přiznal. Charlie ho něžně políbil.
„Zase si děláš zbytečně starosti. Vypadáš i vedle něj perfektně. A mnohem sympatičtěji, pokud zrovna nepropaluješ někoho pohledem.“ Derek se zhluboka nadechl a nechal ta slova odeznít. Dokud byl Charlie vedle něj, nemusel si připadat méněcenně. Charlie ho neporovnává s přítelem svého otce, nevadí mu, že je z napůl rozpadlé rodiny, kde otec většinu peněz prochlastá. Věděl, že nemusí mít tatínka zazobance, aby pro něj byl něco extra. Nemusel mít perfektní vystupování a slibnou kariéru. To na něm miloval.
Jonathan se v autě ohlédl k domu a zazubil se na líbající se pár.
„Víš určitě, že bychom je neměli nechat u tebe a my bychom jeli ke mně?“ ujistil se.
„Naprosto.“
„Měl jsi pravdu, sluší jim to,“ řekl po chvíli.
„Já vím.“
„Nechceš třeba, než se vrátí...“ zkusil to Nath znovu po další chvilce mlčení.
„Rozhodně ne,“ odmítl Mal.
„Myslel jsem si to.“
„Tak proč ses ptal?“
„Doufal jsem, že bys třeba náhodou nebyl proti.“ Malcolm si povzdechl.
„Zítra?“
„Dobře,“ souhlasil nadšeně Nathan. Alespoň že teď už můžou spolu spát bez nutnosti lhát Charliemu.
Když pak odvezli Natha k němu, Charliemu při pohledu na budovu klesla brada. Najednou dostal chuť podívat se, jak to v tom obrovském domě vypadá uvnitř. Vážně mají okna přes celou stěnu?
„Které patro?“ zeptal se.
„Dvacáté druhé, jestli chceš, jednou tě tam vezmu,“ zubil se Nath.
„Asi radši zůstanu na zemi, díky.“
„Nepůjdeš mě vyprovodit?“ zeptal se Malcolma.
„Měl bych?“ odpověděl otázkou s předstíraným nezájmem. Nath vystoupil a obešel auto na stranu řidiče.
„Tak zítra v práci,“ sklonil se k otevřenému okýnku, ze kterého se vyklonil Mal. „Sladké sny.“ Malcolm nastavil rty a zavřel oči. Polibky na rozloučenou bývají vždycky tak krásné a přece je neměl rád.
„Dobrou, Charlie,“ rozloučil se ještě Nath a pak se vydal pryč. Malcolm se za ním chvíli koukal, jako to míval ve zvyku, a pak si uvědomil, že není v autě sám. Trochu ho udivovalo, že se nechal před Charliem políbit a ani necítil rozpaky.
„Domů?“
„Ano, jsem už unavený,“ zívl jeho syn.
„To já taky.“ A stříbrné BMW vyrazilo k domovu.