Bolestně zamilovaný (7/8) - Amerika 2. část
Je těžké říct všechno popořadě a nic nevynechat, ale jako obvykle se o to pokusím. Uplynuly další dva dny od příjezdu Tazu. Večer jsem jí vykopal z vany, že tam byla už víc jak půlhodiny a mě se chtělo spát. Když jsem se vrátil do pokoje, už spala. Musela být vyčerpaná.
Ráno jsem tiše vstal a nechal ji ještě spát. Oblékl jsem se a sešel na snídani k rodině. Naštěstí byla sobota, takže nikdo neodcházel do práce. Dole byli oba rodiče a Beverly. Pozdravil jsem se se všemi a zašel k malé, která nadšeně zavřískala, když mě spatřila.
„Tvoje sestra ještě spí?“ zeptali se rodiče.
„Ano, nejspíš je po cestě vyčerpaná.“
„To se nedivím, je to cesta přes půl světa,“ přikývl otec. „Phil taky ještě spí, ale to je tím, že ponocuje u počítače.“
„Kolik let je... jak že jsi říkal, že se jmenuje?“ zeptala se matka.
„Tazu. Je o rok starší. Už má vlastně školu za sebou.“
„Aha,“ přikývla souhlasně a vyhodila prázdnou krabici od cerálií. „Promiň, že se tak ptám, ale umí anglicky, že ano?“ Vzpomněl jsem si, jak jsem jim vyprávěl o tom, že většina Japonců není ani v dospělosti schopná kloudně mluvit anglicky.
„Ano, myslím, že rozumí. Ptal jsem se jí hned včera večer. Říkala, že má mezi Američany nějakého kamaráda, takže s tím nemá problém.“ Víc jsem říct nestihl, protože v tu chvíli se ozval vyděšený křik z koupelny. Vystartoval jsem za Tazu. Našel jsem ji tam zahalenou v ručníku s šokovaným výrazem na tváři a naproti ní stál Phil, který se tvářil neméně překvapeně.
„A-ahoj,“ vykoktal.
„Ahoj,“ zopakovala Tazu.
„Co tu děláš?“ V tu chvíli jsem se do toho vložil já.
„Phile, to je moje sestra, Tazu. Tazu, to je Phil.“ Nepatrné kývnutí na obou stranách.
„Přijela včera v noci, takže jsem ti o ní nestihl říct. Mohl bys chvíli počkat?“ Phil vycouval z koupelny a nevěřícně se odporoučel.
„Tazu, co tu děláš?“ zeptal jsem se nechápavě. Ne, že by nesměla chodit do koupelny, ale jen zabalená v ručníku, když se včera koupala tak dlouho, to mi přišlo zvláštní.
„Měla jsem noční můru. Probudila jsem se celá zpocená,“ zamumlala. Všiml jsem si ošklivé podlitiny na jejím levém stehnu a rozhodl se taky vyklidit prostor.
„Dobře, pak se obleč a přijď dolů na snídani,“ a nechal jsem ji tam. Na schodech jsem potkal Phila.
„Vážně je to tvoje ségra?“ zeptal se, vypadal, jako by viděl nějakou vílu a ne Tazu.
„Jo.“
„Víš, často se ti nestane, že jdeš ráno do koupelny a tam nahá holka. A ještě k tomu fakt kus.“ Beru to zpátky, Phil očividně našel poklad na konci duhy, nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by měl tenhle pohled, když mluvil o mé sestře.
„Jak že jsi to -“
„Tazu.“
„Tazu,“ zopakoval spokojeně. Protočil jsem oči na vrch hlavy. Takhle proběhlo seznámení těch dvou.
Tazu sešla dolů chvíli po nás. Pozdravila s pečlivou výslovností. Máma jí ukázala místo, kam si mohla sednout a pak k ní přistrčila snídani.
„Nevím, co ti chutná, tak si vyber, co chceš,“ mile se usmála. Tazu působila dost uťáple, fakt, tohle snad ani nebyla ona.
„Děkuji,“ pípla vychovaně a natáhla se pro toust. Během snídaně se jí ptali, na cestu. Řekla jim, že jí kamarád pozval k sobě, takže byla vlastně přes prázdniny u něj a chtěla se na zpátečku stavit mě pozdravit, ale cestou ztratila lístek s adresou, takže dva dny procházela okolí, než mě našla.
„To je smůla, Tomo byl zrovna na tři dny v NYC,“ řekl Phil. Na Tazu to udělalo dojem, nebo to alespoň předstírala. Pravděpodobně chtěla odvést pozornost od sebe ke mně. Nakonec ale stejně přišlo na otázku, jak dlouho by chtěla zůstat. Tazu opět zabodovala, vytasila se s historkou, že jí cestou okradli, takže nemá dost peněz na letenku.
„Doufala jsem, že bych mohla zůstat, než si najdu práci a vydělám si ten zbytek,“ a nasadila smutný výraz. Podíval jsem se na Phila, jako by měl napsáno na čele slovo „napětí“, tak moc na něm bylo vidět, že chce, aby zůstala.
„Samozřejmě, že můžeš zůstat, jeden člověk se sem ještě vejde,“ usmáli se rodiče a Tazu s úlevou děkovala.
„Tomo, má kde spát?“ zeptala se mě matka.
„Včera spala u mě, ale dneska jsem jí chtěl ubytovat v podkroví...“
„Dobře, tak tím je to vyřešené. Ještěže máme náhradní lůžkoviny. A tu přistýlku.“
„Já ti s tím pomůžu,“ nabídl se Phil a vstal od stolu. „Už jsem dojedl, takže zatím rozložím postel.“ Po snídani jsem nahoru donesl Tazu peřinu, polštář a povlečení. V malé podkrovní místnosti bylo plno harampádí a všelijakých nepotřebností. Phil sice něco vyhodil, aby tam bylo víc prostoru, ale i tak to tam nevypadalo moc hezky.
Tazu ale nenakrčila nos jako obvykle, jen mile poděkovala. Dopoledne jsem jí ještě představil prarodičům, aby se nevyděsili, kdyby jí náhodou potkali, i když bydleli v jiné části domu. Odpoledne jsem jí ukázal nejbližší okolí a pak jsem ji nechal být, ať si dělá co chce.
Při procházce po vesnici jsme potkali Kate. Zvědavě si Tazu prohlížela. Představil jsem je a upozornil jsem jí, že je to moje sestra, protože jak jsem předpokládal, myslela si, že za mnou přijela moje přítelkyně.
„Já myslela, že je to Shizuka,“ usmála se a já byl opravdu rád, že Tazu jen nadzvedla obočí a nekomentovala to.
„Poslyš, dneska večer s vámi nemůžu jít, teď když je tu sestra...“
„Se mnou si nemusíš dělat starosti,“ řekla tiše, ale s úsměvem japonsky Tazu, aby Kate nepoznala, že nesouhlasí. Věděl jsem, že se sestra nemůže dočkat, až jí dám konečně pokoj a tak by byla ráda, kdybych večer vypadl z domu.
„Nevěřím, že nic nevyvedeš,“ odpověděl jsem jí stejným způsobem a pak jsem řekl Kate už normálně anglicky: „Promiň mi to, ona umí sice anglicky, ale stydí se před cizími.“
„Chápu, tak kdyby sis to rozmyslel, zavolej,“ rozloučila se a utíkala pryč. Takže neviděla, jak Tazu za jejími zády plazí jazyk.
„Prej Shizuka, jo? Snad 'si jim nenakecal, že je holka?“ zašklebila se.
„To je moje věc, co jim řeknu, nemyslíš? Navíc není moje chyba, že si to přebrali takhle, já ho nikdy za holku nevydával.“ Vůbec se mi nelíbil její tón.
„Stejně, co by tomu řekl... To se za něj stydíš?“
„Já se za Shizuku nestydím!“ zakřičel jsem, jenže pak jsem si uvědomil, že jsme mezi lidmi a trochu jsem se s vypětím sil uklidnil. „Opovaž se někomu o nás dvou vykládat,“ pohrozil jsem jí.
„No jo furt, klídek. Myslíš, že mám zapotřebí všem vykládat, jak je můj brácha divnej? Neřekla 'sem to nikomu doma, tak proč bych měla tady? Kdy konečně pochopíš, že to není nic, čím bych se měla chlubit?“
„No dobře,“ zabručel jsem.
„Vážně, ty kolem toho tolik naděláš... Tohle je Amerika, ne? Tady si to nebudou tolik brát.“ Na to jsem nic neřekl. Taky mě to už napadlo, ale jistota je jistota. Co by dělal Shizuka v mé kůži?
„Chybí ti? Nejspíš spolu moc nemluvíte, co.“
„Nemluvíme spolu vůbec, nedal jsem mu na sebe číslo ani adresu,“ zamumlal jsem a přestal jí věnovat pozornost. Ona se však ptala dál.
„Cože? Proč to?“
„Bylo by to ještě horší. Stýskalo by se nám oběma ještě víc.“
„Hm... Takže 'ste se dali dohromady?“ zeptala se zamyšleně.
„Jo. A vůbec, co ten neobvyklý zájem o nás dva?“ uvědomil jsem si náhle. Tazu se nikdy neptala na nic z mého osobního života, tím méně na Shizuku.
„Já jen, jestli ho nechceš pozvat sem, aby 'ste se mohli vzít. Počkat, vlastně by vám to stejně u nás neuznali, co? To je smutný.“ No jo, už to znovu byla Tazu, zase rýpala, jak mohla. Ale mě to bylo fuk, jen jsem se ušklíbl a byl jsem rád, že se ta slepice konečně našla.
O volání rodině nechtěla nic slyšet a tak jsem to udělal za ní. Před večeří za ní do pokoje šel Phil, vlastně za ty dva dny byli docela dost spolu, dokonce jí i vzal do města podívat se, jestli někdo neshání výpomoc, aby mohla začít pracovat. Ptal jsem se Tazu, jestli to myslí s prací vážně a ona jen pokrčila rameny.
„Co mi zbývá. Řekla jsem, že nemám peníze tak musím pracovat.“ Stále ještě nevím, co se mezi ní a tím kamarádem stalo, ale ať to bylo cokoliv, díky za to.
Každopádně jakmile byla z doslechu, zavolal jsem rodičům. Máma byla překvapená, protože většinou volala ona, abych neměl další výdaje. Normálně jsme si povídali a pak se zmínila, že byla ráno na policii kvůli Tazu.
„Pátrání není potřeba,“ vyhrkl jsem, „Já vím, kde je.“
„Cože? Vážně? Proč si nám nic neřekl?“
„Mluvil jsem s ní teprve včera,“ bránil jsem se.
„Jak jí je? Kde je? Kdy se vrátí domů?“
„Má se fajn. Dokonce byla i milá. Neřekla mi, kde je, ale vrátí se domů do konce prázdnin,“ zalhal jsem.
„Vážně? A proč nezavolala domů ale tobě?“
„Protože já jí nevedl výslech,“ řekl jsem popravdě. Někdy jsou chvíle, kdy potřebujete mluvit s někým jiným než s rodiči. Zvlášť když jste v pubertě a utekli jste z domova s nějakým borcem přes oceán na druhou stranu světa.
„Říkala, že si sežene práci a ještě se chvíli zdrží. Ale přijede domů dřív než já, to mi slíbila. Hodně se změnila, přijde mi klidnější a rozumnější.“
„To je dobře,“ souhlasila máma.
„Poprosila mě, ať vám nic neříkám, ale nechci, aby jí zbytečně hledali policisté a vy si dělali starosti.“
„To jsi hodný. Ulevilo se mi, že je živá a zdravá.“
„Mě taky,“ přiznal jsem. V tu chvíli jsem poprvé v životě byl rád, že za mnou sestra přišla. Poprvé jsem si nepřál, aby se propadla do země, aby jednoho dne prostě zmizela a nikdy se nevrátila.
........................................................................................................
A tak ubíhaly dny v poklidném duchu. V pondělí se šla Tazu podívat na místo v obchodě se smíšeným zbožím a kupodivu ji vzali. Docela do rodiny zapadla, zvlášť Phil s ní tráví hodně času. Před rodinou je jako kompletně vyměněná, ale když jsem s ní sám, je mi jasné, že nic na světě by ji nedokázalo změnit úplně. No, ať si klidně na mě nadává jak chce, pro jednou to má dovolené.
Rodina si tu slušnou zakřiklou dívku, která se Tazu opravdu nepodobá ani trochu, oblíbila. A všechno se zase uklidnilo. Kamarádi z toho byli sice ze začátku hodně šokovaní, ale po pár dnech to brali normálně. Zato parta doma to rozdýchávala hodně dlouho. Nedivím se jim, že mi to nechtěli věřit.
Myslel jsem, že se všechno s jejím příchodem změní, ale opak byl pravdou. Akorát jsem Phila viděl ještě míň než předtím, vzal Tazu ke své bandě a potkával jsem je oba jen při jídle. Zítra už odlétá. Škoda, že nebudu doma, abych viděl její příjezd. Rád bych viděl, jak se bude tvářit. S rodiči se neviděla víc než měsíc, bude Tazu jako obvykle dělat, že se nic neděje? Předtím bych o tom nepochyboval, ale přece jen se změnila.
Doufám, že přijde alespoň na svojí poslední večeři v Americe, protože s Philem někam zmizela na celý den. Ostatně tak to bylo skoro denně. Alespoň nepřekážela a nedělala problémy. Zítra ji jdeme všichni vyprovodit na letiště a zbytek je na rodičích. Jednou jim volala. Poslouchal jsem chvíli za dveřmi a vypadalo to, že budou v pohodě.
Všechno je ve spěchu. Vůbec se mi nelíbí, že její letenka je částečně z mých peněz, ale holt jí budu muset věřit, že mi to pak splatí.
........................................................................................................
Tazu je pryč. Na letišti se se všemi pořádně rozloučila, dokonce i vymáčkla nějakou tu slzu a pak se vydala vstříc letu. A s Philem se klidně loučila francouzákem přede všemi. Tedy když si mysleli, že je nikdo nevidí, ale víc se snad mýlit nemohli. Snad Phil ví, s kým to poslední týden spal. Doufám, že poznal mojí skutečnou sestru a ne jen tu Tazu, kterou hrála před rodinou. Ale do toho mi nic není, s Philem se znám jen zběžně a osobní záležitosti Tazu mě nikdy nezajímaly.
Najednou je tu takové ticho a až nepříjemný klid. Vážně. Je to zvláštní, protože je nás doma spíš více, než méně. Phil zase tráví čas zalezlý v pokoji. Od odjezdu sestry je dost rozmrzelý. Navíc jsem skončil s brigádou, protože sám mám jen pár dní do odjezdu. Těším se domů, ale zároveň je mi smutno, protože se sem nejspíš už nikdy nevrátím. Takový podivný pocit rozpolcenosti.
Navíc mám teď fůru času, abych myslel na Shizuku. Po měsíci odloučení je to přímo nesnesitelné. Vymazal jsem jeho číslo, bez tak jsem mu málem volal každou chvílí a jeho číslo už znám nazpaměť. Ptal jsem se na něj Taeko, ale ta měla jen zkreslené informace od Kiry a jemu rozhodně Shizuka nevyprávěl o tom, jak mu chybí jeho přítel. Nezbývá mi než doufat, že mu chybím stejně jako on mě.
Napsal jsem mu e-mail. Dlouho jsem přemýšlel nad počítačem, co mu napsat. Zařídil jsem si anonymně mailovou adresu. Vlastně ani nevím proč. Shizuka přece určitě pozná, že je to ode mě. Zvlášť s tak stupidním textem.
„Druhého září po vyučování na našem místě. Budu čekat,“ napsal jsem mu. Škola totiž začíná druhého, prvního je v neděli. V mých snech se ten den odehrál už minimálně desetkrát. Těším se tak moc, že pomalu nemyslím na nic jiného. Co bych dal za to, abych mohl vědět, co dělá a hlavně jestli na mě není naštvaný.
Blbost, určitě je. Každý by byl, kdyby mu milovaná osoba na měsíc zmizela za velkou louži a nenechala mu ani telefonní číslo. Teď má jen adresu mailu, na který se stejně už nikdy nepřihlásím. Musí být vzteky celý bez sebe. Dávám dohromady fotky, abych mu je mohl hned po příjezdu ukázat, snad to zmírní jeho vztek. Navíc jsem mu koupil překlad oblíbené mangy a další dárky a suvenýry. Ostatně domů vezu šíleně moc věcí navíc, nejspíš tu budu muset pár svých věcí nechat a poslat si je později, jinak se mi to všechno do zavazadel nevejde. Můžu snad za to, že ve všech obchodech po celým NYC měli spousty věcí, který jsem prostě musel Shizukovi koupit?
Když už o něm mluvím, Tazu nezklamala mé očekávání a nejspíš jí někde omylem uklouzlo, že Shizuka není roztomilá Japonka. Dozvěděl jsem se to den po jejím odjezdu. Řekla mi to Kate.
„Víš, Tomo, já tě mám moc ráda jako kamaráda a to se nezmění,“ začala a já už se v duchu děsil. „Jen jsem slyšela něco, a možná to je jen nepravdivá pomluva, ale ráda bych věděla –“
„V pořádku, ptej se.“ Seděli jsme u mě v pokoji na zemi, trval jsem na tom, aby se zouvaly boty při vstupu a udržoval jsem čistotu, jak jen to šlo, aby se na ní dalo sedět.
„Slyšela jsem to od kamarádky, co chodí s nejlepším kámošem Phila. Víš, že Tazu byla skoro pořád s nimi... Prý říkala, že Shizuka je kluk,“ zmlkla a čekala na reakci. V první chvíli jsem to málem popřel, ale pak jsem si řekl, že se přece za něj nestydím. Radši bych se propadl do země, než abych dal sestře zapravdu. Jsem si naprosto jistý, že kdyby se to dozvěděla, dobírala by si mě ještě hodně dlouho a možná by to dokonce řekla Shizukovi. Nevím, co všechno můžu od jejího nového já čekat. Skoro jako by jí na našem vztahu záleželo.
„To je pravda.“
„Vážně?“
„Jo. Řekl jsem snad někdy, že by byl holka?“
„To ne, ale nevyvrátil jsi to a to je stejné, jako lhát,“ obvinila mě.
„Dobře, máš pravdu. Nechtěl jsem se stát terčem pomluv hned první den. Jsem tu jen na prázdniny, chtěl jsem si alespoň těch pár týdnů užít v klidu. Nevím jak tady, ale doma by z toho byl skandál, nechci dělat Philově rodině ostudu, takže bych byl rád, kdyby sis to nechala pro sebe.“
„A jak vypadá?“ zeptala se. Vstal jsem, sáhl do šuplíku mezi osobní věci a vytáhl fotku.
„Páni, ty se máš,“ záviděla. „To je mnohem lepší, než jsem si myslela. A když si vzpomenu, jak jsem se domnívala, že je Tazu tvoje holka...“ opatrně mi fotku vrátila a já neodolal a povídal se na ni. Jen s vypětím sil jsem se odtrhl od Shizukova úsměvu a potlačil nutkání mu ihned zavolat.
„Ráda bych ho jednou poznala,“ řekla a zkoumavě mě pozorovala odkládat fotku až s posvátnou úctou zpátky do deníku mezi ostatní fotky. Nepochyboval jsem o tom, že jednou někdo deník otevře a kdyby na něj vypadla jen Shizukova fotka se mnou, bylo by to divné. Proto jsem tam měl i rodinu, Shizuku s rodinou a fotky celé party. Hodně fotek.
„Můžeš někdy přijet, jestli nebude mít rodina nic proti. Ale varuji tě, nemáme tak velký byt. Musela bys spát se sestrou.“ Při poslední větě jí znechuceně spadla čelist. Veškeré nadšení zmizelo společně s rozzářenou tváří, jako by právě vyhrála ostrov v Karibiku a vzápětí se dozvěděla, že na něm mají teroristi sklad jaderných hlavic.
„S ní?“ vyplivla. S Tazu si nikdy nesedla, asi jako já s Adokenai.
„Kde jinde bys chtěla spát?“ zeptal jsem se a už než jsem dokončil větu, byla mi odpověď jasná.
„U tebe,“ zářivě se usmála. „Vždyť jsi přece zadaný, jen si kamarádsky ustelu na zemi, to přece nemůže vadit. Budu naprosto potichu a nebudu tě otravovat. Nebo se můžu převléct za kluka, pak by to tvým rodičům nemohlo vadit...“ nechal jsem ji ještě chvíli blábolit a pak jsem jí řekl, že jí nemůžu nic slíbit, ale zeptám se. Ve skutečnosti problém nebyli rodiče, ale Shizuka. Jak by se tvářil, kdyby u mě přespávala holka? No je ještě dost času, než něco takového budu muset řešit. Třeba to nějak vyšumí do ztracena.
Mluvil jsem o tom s Taeko, řekla, že ji klidně na nějakou dobu vezmou do party bez problémů. Vyzvídal jsem na ní novinky o partě. Den předtím mluvila s Miki, která byla těsně po rozchodu. Naštěstí si od toho vztahu nic neslibovala, takže to vzala celkem klidně, zato naznačila, že Kiki je čerstvě zamilovaná. Kira stále ještě pracuje jako kameraman lokální televize pro vedlejší zprávy. Nic moc, ale nabral tak zkušenosti a už má jasno v tom, co chce dál dělat.
Všechny nás čekají na jaře přijímačky. Uvidíme, co s námi bude. Snad vydržíme, přežili jsme toho přece tolik. Miki s Kiki taky už vědí, kam dál půjdou, Taeko se rozhoduje a Yuu na tom je stejně. Celá parta je už zpátky doma. A já? Všichni si myslí, že tady budu studovat, v Americe. Jenže pochybuji, že přemluvím Shizuku, aby šel se mnou, protože mi na ničem nezáleží víc, než abychom byli spolu.
........................................................................................................
Tři dny do odjezdu. Vlastně dva dny a tři noci, třetí den se nepočítá, když letím brzy ráno. Jsem šíleně nervózní. Píšu, abych se uklidnil. Mám za sebou spousty vysvětlování. Najednou všichni vědí, jak to bylo mezi mnou a Shizukou. Tedy tady v Americe. Myslím tím, že konečně mluví o Shizukovi v mužském rodě. I Phil se mě na to ptal a pak mi prokázal laskavost a vysvětlil to rodině sám.
V Japonsku stále kromě nás dvou, Taeko a Tazu nic nevědí. Tazu to vlastně řekla schválně, přiznala to, když jsme spolu dneska mluvili. Ne, že by mi zavolala, to fakt ne, ale vytrhla mamce sluchátko, když se mnou mluvila, a to se taky cenní.
„Čau, vobludo,“ vyjela na mě vesele, „jak se maj Amíci?“
„Neměla by ses spíš zeptat Phila?“ Tazu na chvíli neměla slov.
„To není tvoje věc,“ vypálila pak.
„Stejně jako já a Shizuka? Díky, žes' mlčela,“ ušklíbl jsem se ironicky.
„Vadí ti to? To chceš odjet s tím, žes' všechny tahal za nos?“
„Od tebe to sedí.“
„Jak chceš, blbečku, příště si svojí pomoc nechám pro sebe.“
„No tak, nemusíš se hned urážet,“ chlácholil jsem ji s úsměvem.
„Prostě to měl bejt trénink, když to přiznáš tam, není pak o moc těžší to říct doma, ne?“
„Já myslel, že jsi proti nám, že je ti trapný mít bratra gaye.“
„Znovu ti připomínám, že se takovou věcí nechlubím a dokud budete oba stranou od mejch kámošů, dělejte si, co chcete.“ Ještě chvíli jsme jen tak bezpředmětně tlachali.
„Díky, Tazu, vážně.“
„Za co sakra?“ vyděsila se, protože slyšet mě děkovat byla pomalu výhrůžka.
„Že nejsi proti. Měla jsi pravdu, ale stejně to bude těžký říct všem. Nechci být ten, kvůli komu se to bude tajit. Teď mám potřebnou sebejistotu. Díky.“ Slyšel jsem, jak se na druhé straně uchechtla a pak už se ozvala mamka: „Haló, Tomodachi, jsi tam ještě? Tazu mi konečně vrátila sluchátko...“
........................................................................................................
Pozítří jedu domů. Už jsem se rozloučil s většinou lidí a dokonce si i zabalil. Nemám moc času, vyrážíme na rozlučkovou party, protože zítřejší poslední večer chci věnovat rodině. Phil mě dneska odpoledne odchytil a zeptal se mě, jestli by rodičům nevadilo, kdyby se někdy přijel podívat do Japonska. Bylo mi jasné, že chce spíš vidět Tazu než mě. Řekl jsem mu, ať dá předem vědět mně i sestře, rodiče snad mít problém nebudou. Spokojeně odešel s tím, že se někdy přijede podívat, jak se u nás žije.
Jsem rád, že dnešní večer nestrávím jen s Shizukou ve své fantazii. Odjezd je už pozítří a je to čím dál tím horší. Navíc pak budou další dva dny, než začne škola. Včetně dne příletu, i když ten bych neměl ani počítat, protože mnoho hodin prosedím v letadle a navíc je tu šestnáct hodin časového posunu.
No jo, časový posun. Bude mi trvat zase minimálně týden, než si zvyknu. Ale vsadím se, že s Shizukou po boku, se mi to bude překonávat mnohem líp. Už zase Shizuka, jen na něj pomyslím, všechno se ve mně stáhne a já bych křičel, jak moc chci být s ním. Radši se budu připravovat, nebo z toho zešílím.