Dětské sny
Dětské Sny
Brendon vyběhl nahoru po schodech menšího dvouposchoďového domku a bez zaklepání vrazil do Ralfova pokoje. Několik dní ho neviděl ve škole a ani mu nezvedal telefon. Cítil právo vědět, co se děje s jeho nejlepším kamarádem. Do nosu ho uhodil ostrý kouř. Ralf ležel na zádech uprostřed pokoje, pohled upřený do nekonečna, v ruce zapáleného jointa. Příchozího si ani nevšiml. Brendon se k němu rozeběhl, vytrhl mu jointa z ruky a vyhodil ho obloukem z otevřeného okna.
„Kdes to sebral?" vyjel na něj. Ralf se chvíli překvapě díval na prázdné prsty, pak si dal ruce za hlavu a dál zíral do stropu.
„Co je s tebou?" zeptal se ho Brendon a dřepl si vedle něj. Čekal, že bude něco v nepořádku, když se nikomu tak dlouho neozval. Jeho matka mu prozradila, že byl po celou dobu zavřený u sebe v pokoji a na klepání neodpovídal. Ale rozhodně nečekal, že ho najde takhle. Ralf ležel naprosto bez zájmu na zemi. Prázdným, nevidoucím výrazem jako by se snažil zachytit něco daleko za možnostmi lidského zraku. Nežil, jen přežíval. Něco mu vzalo chuť žít.
„Ralfe, mluv se mnou. Co se stalo?" naléhal. Nějakou chvíli trvalo, než pootočil hlavu a pohlédl Brendonovi do tváře.
„Pamatuješ si naše sny?" zeptal se ho.
Přikývl, jak by mohl zapomenout. Před mnoha lety na si místním hřišti vytvořili své snové vize budoucnosti. Brendon si přál motorku, se kterou by vyhrával světové závody. Ralf zase skvělou milující manželku, se kterou by měl dvě krásné zdravé děti, dům se zahradou a bazénem a Subaru, ve kterém by vozil celou rodinu na výlety. Uběhlo několik let a zatímco ostatním sny mizely spolu s dětskými iluzemi, oni si na konci základky přísahali, že udělají všechno proto, aby se ty jejich staly skutečností.
„Já ten svůj ztratil." smutně oznámil a obrátil se zpátky ke stropu.
„Počkej, jak ztratil?"
„Nesplní se, nikdy ho nedokážu naplnit." upřesnil zdrceně.
„Blbost, určitě to dokážeš." nesouhlasil Brendon. „Někde je určitě nějaká dívka, se kterou budeš šťastný a - "
„Ne, není."
Brendon chtěl protestovat, jenže tón Ralfova hlasu ho zarazil.
„Jak to myslíš, že není?" zeptal se opatrně. Napětím málem přestal dýchat. Znamená to snad...?
„S žádnou dívkou na světě nebudu moct být šťastný. Jsem na kluky."
Brendon byl z toho přiznání v šoku, jeho tušení se potvrdilo.
„Chápeš, co to znamená? Žádná rodina, žádné děti. Jen zklamaní rodiče a probdělé noci. Pro takové jako já není na světě štěstí." svěřil se a přál si mít v ruce zpátky jointa, pořádně natáhnou a zapomenout na všechnu bolest.
Brendon mlčel. Dokola si opakoval rozhovor v hlavě a srdce mu divoce bušilo. Vážně to řekl? Na malou chvíli zaváhal, pak se sklonil ke rtům ležícího Ralfa a vtiskl na ně polibek, lehký a jemný jako vánek větru. Osmělil se a políbil napřed horní ret a pak i spodní. Chutnal po cigaretách a marihuaně, ale Brendonovi to nevadilo. Líbal s čím dál tím větší vášní.
Ralf se nebránil. Napřed byl trochu v šoku, že ho líbá jeho kamarád, se kterým se zná už od dětství, a potom to bylo už příliš krásné, než aby přestal. Začal mu polibky oplácet. Nadzvedl hlavu, aby mu byl blíž. Tím si uvolnil ruce, jednou zajel Brendonovi do vlasů a druhou ho hladil po zádech. Ucítil dlaň rozprostřenou nad zběsile tlukoucím srdcem. Pootevřeli ústa, propletli jazyky a předávali si jimi lásku. Najednou oba leželi na zemi a zhluboka oddechovali, v očích zářilo štěstí po boku s touhou.
„Je tohle skutečné?" zeptal s podezřením Ralf, protože si nebyl jistý, jestli to trochu nepřehnal s kouřením.
„Chtěl bys, aby bylo?" odpověděl otázkou.
„Jestli není, tak skočím z okna."
Brendon se pousmál: „Ty můj malý hlupáčku," a políbil ho. Oddálil se a zpříma hleděl Ralfovi do očí. „Já jsem tvé štěstí. Splním ti tvůj sen, neboj se. Jen ho budeš muset trochu pozměnit." řekl mu protože pořád ještě viděl nejistotu.
„Miluji tě, ale ten sen -"
„Žádné ale neexistuje. Pořád ještě můžeš mít barák s bazénem a své Subaru. Děti můžeme adoptovat, až se vládě rozsvítí. Víš, jak doba pokročila." vysvětlil.
Konečně Ralf přestal protestovat. Má pravdu, souhlasil v duchu, mám to nejdůležitější a spolu zvládneme všechno. Ale přece mu to nedalo a zeptal se: „Jak dlouho ty...?"
„Myslím, že po celou dobu, ale uvědomil jsem si to, až když jsi se izoloval. Tehdy mi došlo, jak moc mi chybíš a co pro mě znamenáš."
„A co?" zajímal se.
„No, momentálně měkkou hřející podložku, i když v jistých partiích trochu tlačíš." zašklebil se. „Hej!" stihl ještě vykřiknout, ale už byl dole a Ralf ležel na něm.
„Je to takhle lepší?" zazubil se na něj seshora.
„Jsi těžký." odpověděl rádoby ublíženě Brendon. Na odškodněnou dostal něžný polibek.
„Stýskalo se mi po tobě." řekl Ralfovi, když vstávali ze země. „Neměl jsem se komu pochlubit, rodiče mi totiž slíbili k narozkám novou motorku a prý si budu moct vybrat!" zářil.
„To je skvělý!" sdílel s ním nadšení jeho přítel.
„Budu muset hodně trénovat, abych se kvalifikoval na závody..."
Ralf protáhl obličej.
„Neboj, na tebe si najdu čas vždycky." ihned zareagoval Brendon a přistoupil k němu blíž. „Vezmu tě až k pobřeží, kde se můžeme projít po pláži a nebo se jen tak válet a poslouchat šumění moře. Prý je tam nádherně zlatavý západ slunce..." to už šeptal na Ralfovy rty přitisknutý těsně k němu.
„A pak že se dětské sny neplní." pomyslel si, než zcela propadl polibku.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkné.
.
(Ichika Aiyoru, 14. 10. 2010 21:42)Krása. Úžasné. Nádhera. Obzvláště se mi líbila věta: Pootevřeli ústa, propletli jazyky a předávali si jimi lásku. <3 Dneska s komentováním asi končím- docházejí mi slova chvály :D
:))))
(The Dark Fangirl, 17. 8. 2009 1:07)Krasna... Je to moje prvni povidka co od tebe ctu a musim rict ze je uzasna :)))
Parada
(Karin, 7. 1. 2020 21:47)